Muškáty – pelargonie – není třeba dlouze představovat, neboť se pěstují téměř v každé domácnosti. Latinské pojmenování rodu Pelargonium pochází z řeckého slova pelargos, což znamená čapí zobák, který připomíná tvar jejich plodů. Rod patří do čeledi Geraniaceae (kakostovité) a zahrnuje asi 230 druhů, jež jsou až na málo výjimek domovem v jižní Africe.
U nás se v truhlících oken pěstuje nejčastěji Pelargonium zonale (Pelargonie páskatá) s více či méně výrazným hnědým páskem na ledvinkovitě laločnatém listu. Naše současné odrůdy jsou výsledkem asi 150eté šlechtitelské práce. Koncem minulého století existovalo již více než 6000 odrůd, ale nyní byl u nás používaný sortiment zúžen na 25 odrůd. Z nich můžeme doporučit zejména:
- Beste van Allen — svítivě oranžově červená, jednoduchá, nízká
- Mannchen Ander — fialové červená, poloplná, nízká
- Jitřenka — růžově lososová, poloplná, nízká
- Ludyše — světle růžová, poloplná, nízká
- Orange Sonne — oranžová, plná, polovysoká
- Stadión — svítivě červená, jednoduchá, polovysoká
Zkušený pěstitel balkonových květin ví, že muškáty potřebují hodně světla a čerstvého vzduchu. Proto je pěstujeme v létě raději venku než v místnosti. Jsou to tedy přímo ideální rostliny pro balkónové a okenní truhlíky na východní a jižní stranu domu. Rozkvétají tam již od května a kvetou nepřetržitě až do příchodu mrazů. Potřebují pouze dostatečně živinami zásobenou zeminu a pravidelnou zálivku.
V západní Evropě je hodně vysazují také do pestrých květinových záhonů, třeba i mezi letničky, kde se jejich velké početné květy jasných barev, vytvářející polokulovi-té okolíky na pevných stoncích, zvláště uplatní. Pro venkovní výsadby se používají zejména bohatě větvené odrůdy s šarlatovými, karmínovými nebo růžovými květy. Méně oblíbené jsou bílé nebo lososové odstíny. Do zahrady se hodí hlavně odrůdy s jednoduchými květy, jejichž květní plátky při odkvétání snadno opadávají, zatímco u plnokvětých a poloplných zůstávají na rostlině a zahnívají. Půda na venkovních záhonech nemá být příliš bohaté na dusík, jinak rostliny ženou do listů, málo kvetou a jsou choulostivé vůči nepříznivému počasí.
Pelargonie, chcete – li muškáty, můžeme použít také k osázení velkých váz a mís, starých koryt, kotlíků, trakařů a všelijakých zbytečných předmětů, které v kombinaci s rozkveltými muškáty tvoří zajímavé kompozice
Pozor na zazimování muškátů
Před příchodem zimy musíme muškáty vysázené v truhlíčkách nebo v bedničkách umístit v mrazuprostém prostředí. Přes zimu potřebují teplotu 8—10 °C, hodně světla, ale pouze mírnou zálivku, jinak by předčasně vyrašily. Ke konci zimy se přesázejí do živinami bohaté zeminy a silně seřežou, aby nebyly příliš vysoké.
Muškáty si můžeme sami namnožit pomocí vrcholových řízků, na jaře nebo v létě. Než je napícháme do hlinitopísčité zeminy, necháme řízky jeden den zaschnout. Po zakořenění a vyrašení je zastřihujeme, aby se rozvětvily.
