Po odkvětu trvalek přibývá nám na zahrádkách kromě běžných udržovacích prací jako pletí, okopávání nebo zalévání ještě jeden velmi důležitý úkon — řez. Vyloučíme-li trvalky pěstované pro zajímavé nebo barevné plochy jako např. mochyně (Physalis alkekengi) nebo různé trávy pro okrasu zahrady v pozdním podzimu a zimě, všechny ostatní řez odkvětajících květů vyžadují.
Při ošetřování trvalek používáme dva způsoby řezu:
1. hluboký řez až téměř k zemi, kterým donucujeme rostliny k opakovanému květenství nebo k prodloužení přirozeného věku
2. řez nebo vyštipování pouze odkvětajících květů nebo květenství.
K nejradikálnějšímu řezu přistupujeme u některých trvalek kvetoucích na jaře nebo brzy v létě. Začnou-li odkvětat a přestávají už být hezké, obětujeme raději i několik posledních kvítků a celé rostliny asi 10 až 15 cm nad zemí seřízneme. Tímto poněkud drastickým zásahem docílíme, že nám rostliny ještě jednou v témže roce zakvetou. „Zmlazení” s úspěchem můžeme použít u ostrožky (Delphinium), ale i u některých kopretin (Pyrethrum roseum), velkokvěté modré chrpy (Centaurea montana), turanu (Erigeron), šalvěje (Salvia nemorosa) nebo vlčího bobu (Lupinus).
Podobného ne však již tak hlubokého řezu používáme u trvalek krátkodobých, tzv. polotrvalek a trvalek nadměřně kvetoucích, jimž včasným řezem doslova prodlužujeme život. Krátkodobým trvalkám seříznutím po odkvětu nedovolíme vytvoření a dozrání semen, rostliny tak nedosáhnou svého životního cíle a jsou nuceny se o to znovu pokusit. Proto další rok žijí a kvetou. Necháme-li rostlině možnost přinést semena, značně se tím vyčerpává a snadno zachází. Stejně je tomu i u trvalek nadměrně kvetoucích, které se neustálým kvetením silně vysilují, nevytváří si dostatek pupenů pro příští jaro a tím hynou. Také jim velice prospějeme, jestliže je časně na podzim bez ohledu na jednotlivé květy seřežeme. Pomůžeme jim tím vytvořit si dostatečnou zásobu pupenů, případně
listových růžic pro příší rok. Týká se to např. krásnoočka (Coreopsis grandiflora), kokardy (Gaillardia aristata), máku (Papaver nudicale), mavuně (Čentranthus ruber), proskurníku (Althaea rosea), večernice (Hesperis matronalis) nebo kopretiny (Leucanthemum maximum) aj. Tyto skupiny rostlin po hlubokém seříznutí je nutno řádně odplevelit, okopat, důkladně zalít, případně slabě přihnojit kompostem nebo hnojivou zálivkou. Hlavně takto ošetříme stračky (Delphinium). Nesmíme dovolit, aby je takto oslabené zastihl přísušek, nebo aby je utlačovaly plevele a jiné rostliny.
U ostatních trvalek odstraňujeme pouze odkvetlé výhony, abychom zabránili tvorbě a dozrávání semen. Rostliny se tím zbytečně vysilují, ztrácejí na vzhledu i životnosti. Mimoto se včasným odřezáváním nebo vyštipováním odkvetlých květů doba květenství neobyčejně prodlužuje. Pravidelně tak ošetřujeme Heliopsis nebo hlaváče (Scabiosa caucasica), které pak kvetou až do října. Odstranění odkvetlých stvolů čistce (Stachys lanata) silně přispívá k hustotě stříbrného listového polštáře.
Bezpodmínečný řez odkvětajících květů vyžadují také trvalky, které se samy snadno vysévají. Jejich semena dobře mezi matečnými rostlinami vyklíčí a protože semenáčky bývají většinou životnější než původní rostliny, často je přerůstají, potlačují a mnohdy až zahubí. Okrasná hodnota těchto odrůdově nesprávných semenáčů je podstatně nižší. Stává se to např. u kulturních odrůd plamenky (Phlox paniculata), podenky (Tradescantia virginica), tařičky (Aubretia), stračky (Delphinium) a dalších.
Delší životnost docílíme seříznutím’ odkvetlých výhonů též u mnoha nízkých bujně rostoucích trvalek. Přesvědčíme se o tom např. u huseníku (Arabs), hvozdíku (Dianthus plumarius), rozrazilu (Verónica), šateru (Gypsophyla repens), šišáku (Scuteilaria), tařice (Alysum saxatile), tařičky (Aubretia deltoidea) aj.
Odřezáváním odkvetlých výhonů prospějeme i nízkým krycím druhům trvalek jako zběhovcům (Ajuga reptans), kociánkům (Antennaria), jestřábníkům (Hieracium) i některým druhům rozchodníků (Sedum). Řezem rovněž můžeme oddálit dobu kvetení u některých trvalek až o několik týdnů. Máme-li na zahrádce více rostlin stejného druhu, je výhodné pár jedinců v době tvoření poupat asi 15 cm seříznout. Takto ošetřené rostliny kvetou mnohem později, když ostatní již odkvetly. Podobně tak můžeme učinit i na jedné rostlině, jestliže několik výhonů v téže době seřízneme. Velmi často se s tímto způsobem řezu setkáváme u plamenky (Phlox paniculata), zápleváku (Helenium) nebo podzimních aster. Trvalky si po odkvětu náležitou péči opravdu zasluhují a řez v jejich životním cyklu hraje také důležitou úlohu
