Kejklířka — Mimulus — z čeledě rostlin krtičnikovitých (Scrophulariaceae), původem z jiných světadílů, není pěstována v původních druzích, nýbrž v míšencích četných druhů, jichž je asi 60. Jsou vyšší i nižší plemena, souhrnně vedená pod označením M. hybridus (M. tigrinus, M. pardalinus, M. nobilis). Nízké odrůdy jsou vhodné pro pěstování v hrncích. Význačné jsou svými pestrými květy, někdy dvojitými (kalykanthemickými). Všechny kvetou velmi bohatě na slunci i ve stínu.
Kejklířky se rozmnožují semeny, která klíčívají do 14 dní a podržují klíčivost až po 4 roky. Vysévají se v březnu na mírně teplé záhony v pařniku a Po vytvoření děložních listů se rozsazují na 3-4 cm. Tak zůstanou do poloviny května, kdy se vysazují na volné záhony nebo do balkonových truhlíků. Živná, polotěžká zem zahradní s příměskem kompostu a písku jim jde dobře k duhu, nejsou však příliš náročné. Za dostatku vláhy rychle rostou a bohatě kvetou. Květy většiny odrůd jsou žlutě pestré, nechybějí však odrůdy dvojbarevné s ostře od sebe oddělenými barvami.
Odrůdy se žlutými květy se hodí dobře do korýtek stinné straně, ostatní na strany sluneční. Spíše než účinností na dálku působí svými zajímavými květy zblízka. Na domy se světlými omítkami se nehodí. Na 1 m se vysazuje 5-6 rostlin, do normálních korýtek 2-3 řady. Daří se jim dobře také mezi okny. Vyspělé sazenice
z pařníku se nasázejí do hrnků do živné zahradní, polotěžké země. Vláhy milují kejklířky dostatek. V suchu zakrní. Aby bohatě a dlouho kvetly, odřezávají se odkvetlé květy.
