Skalka je sice velikou ozdobou každé předzahrádky, musí být však pečlivě ošetřována. Vyžaduje mnoho pečlivé a trpělivé práce, kterou jí může věnovat jen opravdový milovník sklaničkář. Proto, kdo se nemíní o skalku starat nebo nemá na tuto piplačku čas, raději ať skalku nezakládá. Nejméně zábavnou, ale vélenutnou prací je pletí skalky. Důkladně zaplevelená skalka je takřka nevyčistitelná. Mnohdy se vyplatí při takovém důkladném pletí skalku přestavět. Některé vytrvalé a šlahounovité plevele jsou pravou trýzní alpinkáře. Jest to např. mochna plazivá nebo pýřavka. Ale i některé skalničky, bujně rostoucí, mohou se rozrůst tak, že utlačují jiné rostliny. Mnohé nepříjemnosti nám může způsobiti např. Cerastium Biebersteinii, které jinak je velmi krásnou a oblíbenou rostlinou. Proto takové »divochy« sázíme raději hned při stavbě alpina na místa s půdou hubenou a suchou, aby nerostly příliš bujně.
Mnohé nesnáze působí nám též rostliny snadno se rozsemeňujíčí. Po odkvětu nutno jejich plodenství seříznout a spálit. Zapomeneme-li tak učinit, stane se často neštěstí, neboť semena z jednoho roku stačí, aby zamořila celou skalku. S čištěním alpina začneme raději dříve — koncem března, jakmile počasí dovolí, nejpozději však v první polovině dubna. Odstraňujeme plevele, oklesťujeme trsy alpinek, které se příliš rozrostly a počínají dusití sousední rostliny a naopak slábnoucí trsy přesazujeme. A ovšem také vysazujeme nové rostliný na místa, kde některé druhy vyhynuly. Nejvhodnější dobou k vysazování je počátek jara, konec března a první polovina dubna — ovšem koupíme-li si rostliny v hrncích vypěstované, můžeme je vysazovat prakticky po celý rok.
Chceme-li rostliny množiti dělením trsů, jest lepší vykonati tuto práci již na podzim, ale i z jara daří se dobře. Ovšem zaléváme-li dobře a dělení provedeme pečlivě, můžeme prakticky množiti tímto způsobem alpinky po celý rok.
Osazujeme skalku
Při vysazování nových rostlin volíme pro ně pečlivě místo. Je zcela přirozené, že rostliny milující sucho a slunce nesázíme na severní stranu do vlhka. Buďme pamětlivi toho, že špatně založené a neodborně osázené alpinum odradilo již mnohého zahrádkáře od tohoto krásného směru zahradní architektury. Na jižní a suchá místa skalky vysazujeme rostliny skalní, nikoliv vysokohorské. Pravé alpinky sázíme ná úplony severní nebo východní. Prvosenky milují většinou vlhčí místa a na taková je proto sázíme.
Vedle těchto existenčních zřetelů, jichž musíme dbáti v přední řadě nezapomínáme však ani hlediska estetická. Osazujeme proto skalku tak, aby rostliny na skalce vykvétaly postupně, aby nestály nízké vedle vysokých, barvy spolu ladily. Drobné rostliny vysajeme vždy ve větším množství vedle sebe, neboť teprve v mase jejich barevná krása vynikne. Vůbec pro rostliny vyššího vzrůstu musíme voliti míst zvlášť pečlivě, neboť budou na skalce nejnápadnější. Sázíme proto spíše k patě ekalek, než na samé temeno. To platí jen o bylinách, nýbrž, a to hlavně, o dřevinách. Vůbec keře, na rnalé výjimky, hodí se spíše jen pro větší alpina. Největší péči věnujeme rostlinám, které sázíme do úzkých štěrbin mezi kameny. Některé z nich zakrátko zmohutní a vytvří trsy či koberce, které částečně zakrývají kameny. Úzké spáry, do nichž rostliny vsazujeme, musí býti dobře vyplněny a situovány tak, aby zem voda nevyplavila. Na to na všechno musíme pamatovat již při stavbě skalky.
Snáze vysazují se rostliny, které sázíme na políčka ve skalce, která jsoil více méně ohraničena kameny, jež je také chrání. Na každé políčko vysazujeme pokud možno jen jeden druh, raději ve více exemplářích podle velikosti rostliny. Přes rostliny převislého vzrůstu, jako jest na př. krásná Artemisia caucásica, Saponaria , Cerastium Biebersteinii, různé lomikameny nebo z keříků Cotoneaster humifusa, volíme místa nad převislými kvádry, jež tyto rostliny později zčásti zakrývají.
Na zastíněná místa, sázíme rostliny stínomilné, jako jest na př. většina kapradin. Astilbe simplicifoliá, Asarum, Cyclamen europaeum, různé plicníky a další . Rostliny cibulovité můžeme roztroušeně rozsázeti po celé skalce. Většinou kvetou brzo z jara, a proto jsou zvlášť milé. V době letní zatáhnou obyčejně do země, takže nejsou viditelné a nepřekážejí vzrůstu jiným rostlinám s pozdější dobou vegetační, které společně š nimi jsme vysázeli. Vhodné jsoui naše krásné jarní cibulovité rostliny, jako jest na př. sněženka nebo bledule. Rovněž šafrány jsou velice krásné, dále Iris reticulata, Puschkinia, Muscari atd. Velice vděčná jest i hlízkatá, pryskyřníkovitá rostlina talovín (Eranthis hiemalis), která svými jasně žlutými květy, které rozkvétají brzo po roztáni sněhu, potěší každého
