Milovníci a domácí pěstitelé květin mají představu pěstování orchidejí spojenou s vlhkým horkem tropických pralesů, nebo výsušným vedrem savan a přece existuje velká řada druhů rostoucích v mírném pásu, tedy i u nás, které lze s úspěchem pěstovat na zahradě ve vlhčí části alpina, v trávníku, nebo v bažince. Je ovšem pravda, že velikost květů našich orchidejí a orchidejí mírného pásu vůbec, nedosahuje velikosti tropických Cattlejí, ale jsou při troše pozornosti stejně krásné a je škoda, že je na zahrádkách vidíme tak zřídka. Nemyslím konečně, že by například alpinkář toužil po rostlině s květem o průměru 20 cm, nebyla by v alpinu přirozená a ztratila by cenu, kterou právě alpínky mají, stejně jako řada jiných rostlin, tj. cenu hledání krásy.
Nejznámější orchideou na zahradě pěstovanou je bezesporu Cypripedium calceolus. Není jediným příslušníkem svého rodu, který lze u nás pěstovat, ale vzhledem k tomu, že náleží mezi orchideje u nás volně rostoucí, byť vzácně,a má z našich orchidejí nejvýraznější květ, stal se jednou z prvních, která se v zahrádkách objevila. Vyžaduje dostatečně humosní substrát, polostín a dostatek vláhy, aby dobře rostla a kvetla je mu třeba dodávat velmi opatrně vápno, nejlépe v nějaké pomalu rozpustné formě. Vedle C. calceolus je krásný C. luteum, který je ještě žlutější, C. japonicum s květy až 7 cm v průměru, C. guttatum, macranthum a řada dalších.
Pěstování orchidejí v předzahrádkách a alpiních
Z orchidejí, které jsou domovem ve Skandinávii je nejznámější Calypso borealis. Jeho velmi výrazně červené květy o průměru asi 3 cm jsou skutečnou ozdobou alpina v jarních měsících. Kvete o něco dříve než Cypripedia, v některých letech současně. Vyžaduje opět polostín a dostatek vláhy, na rozdíl od C. calceolus mírně kyselou reakci. Ve své vlasti, například ve švédském národním parku, tvoří velké porosty, které svou barvou svítí na velkou vzdálenost. Z orchidejí, které se objevily u nás velmi pozdě jsou tibetské Pleione nejkrásnějšími příslušníky, a je otázkou, budou-li v nejbližších letech některou jinou orchideou překonány. Základní barvou těchto nádherných rostlin je výrazně fialová, která si nezadá s barvami tropických orchidejí, pysk je výrazně pýřitý. Tyto orchideje je však třeba na zimní období zakrývat, nebo raději přenášet do chladné místnosti, kde nehrozí nebezpečí mrazu a rostliny nasadí na květ. Je též třeba poznamenat, že kvete velmi brzy na jaře a v oblastech s vysokou sněhovou pokrývkou dlouho na skalce se stává, že ji není možno včas přenést z bytu na zahradu a vykvétá doma. I pro tuto alternativu ji však stojí zato pěstovat.
Z rodu Pleione je nejznámější P. limprichtii a formosa. Velikostí květu v poměru k celému habitu rostliny nemají bezesporu mezi venkovními orchidejemi konkurenci. Poměrně neznámou orchideou, která se sice pěstuje ve sklenících, ale na alpinech ještě nenašla zastoupení je Bletilla hyacintina. Existuje v bílé i růžové formě a její asi třícentimetrový květní stvol nese deset i více velmi zajímavých kvítků. Je otázkou, je-li v našich podmínkách možné nechat ji přes zimu venku, ale i za předpokladu, že ji na podzim přeneseme do místnosti a na jaře opět vrátíme na zahradu, neztratíme nic z její krásy.
Velmi zajímavou skupinu orchidejí, ve světě hodně populární, tvoří rod Ophrys. Jeho příslušníci mají nesmírně zajímavou stavbu, kterou kopírují zbarvení, případně tvar samiček hmyzu, nejčastěji divokých včel, které je opylují. V našich podmínkách rostou velmi dobře a vykvétají obvykle v letních měsících. Mnohé z nich náleží k našim chráněným rostlinám lokalisovaným především na jižním Slovensku.
Pravděpodobně každý zná u nás nejrozšířenější rod Orchidejí Orchis. V některých oblastech tvoří velké porosty na vlhkých loukách, nebo okrajích lesů a je zřejmě nejvděčnější orchideou pro vlhčí alpina, nebo bažinku. Některé druhy Orchisů, například 0. latifolia, maculata, něho palustris, bažinaté místo vyslove¬ně potřebují.
Orchisům podobný je rod Gymnadenia-pětiprstka, který se u nás porůznu vyskytuje na vlhkých loukách a rašelinách. Pěstujeme je podobným způsobem jako Orchisy, vyžadují však v letních měsících, pokud máme alpinum v nižší poloze, větší zastínění.
Z orchidejí rostoucích v sušších podmínkách se nejčastěji setkáme s vonnými bílými hrozny květů Platanthery-Vemeníků a bělavými Cephalanterami-Okrotice. Vyžadují polostín a mírně zásaditou reakci.
Vedle výše uvedených rodů orchidejí je možno pěstovat nepřeberné množství dalších, jako jsou Epipactis s hnědozelenými až načervenalými květy, Goodyera, která je zajímavá svým bílým hroznem kvítků, rostoucí v humosních zamechovaných půdách, Listera, Himantoglossum atd. Vlastní čeleď je velmi zajímavá a přináší pěstiteli mnoho radostí. Je však třeba upozornit na jednu věc, která je, domnívám se, velmi aktuální. Možnost získání řady těchto rostlin z přírody vede někdy k postupnému ničení cenných přírodních lokalit a krásný koníček se může změnit ve vandalství. Tak u nás došlo k téměř úplnému vymizení Cypripedia calceolus a řada zajímavých květin tuto orchideu následuje. Připočítáme- li k tomu zamědělské kultivační zásahy, které jsou nutné — vápnění luk, meliorace apod., které mění podmínky v kterých orchideje často rostou a tak přispívají ke snižování jejich stavu, můžeme snadno odhadnout, že každá rostlina přinesená z přírody je dalším ochuzením. Je mnohem lepší obrátit se na některý zahradnictví, které se těmito rostlinami zabývá a získat dobře prokořenělé květníčky, které zajišťují, že se rostliny dobře ujmou a brzy pokvetou, Takto přinesená květina bude naopak obohacením celkového stavu orchidejí.
