V našich klimatických podmínkách bývá obvykle počátek března poznamenán rychlým ukončením zimy a stejně rychlým nástupem jara. Pro jahndáře je toto období jedno z nejrušnějších z celého roku. Letošní dlouhá, i když poměrně málo tuhá zima, po několika letech opět bez trvalejší sněhové pokrývky, byla až dosud pro přezimování porostů jahod příznivá. V době tání sněhu při doznívajících zimních mrazících a výraznějším oteplení během dne může však ve výsadbách jahod docházet i k poškození těch rostlin, které až dosud dobře přezimovaly. Tam, kde ještě zůstal ležet těžký tající sníh, může docházet vlivem pomalého zasakování vláhy do půdy k trvalejšímu zamokření prohlubenějších částí záhonů, ve kterých máme balkonové jahody uloženy v nádobách. I když delší zamokření v tomto časném jarním období snáší jahodník podstatně lépe, než na příklad v teplých letních měsících, zabraňuje přebytek vody žádoucímu prohřátí půdy a zpožďuje tak značně další růst rostlin. Proto tato níže položená místa včas odvodňujeme vykopáním mělkých stružek. Tam, kde je vrstva sněhu na záhonech příliš mohutná, můžeme její tání uspíšit nakypřením hráběmi nebo i slabým posypáním tmavší zeminou či rašelinou.
Pokud jsme tak neučinili již dříve, odstraníme ze nádob krycí materiály — chvojí, listí, kterými jsme porosty před příchodem zimy pokryli. Nehrozí-li již nebezpečí větších mrazů, nejlépe za suššího počasí odstraňujeme staré, odumřelé listy vyhrabáním dřevěnými hráběmi, vymetením řídkým a hrubým březovým koštětem anebo ručním olámáním. Za vlhčího počasí však obvykle drží staré listy pevně na kořenových krčcích — jejich nešetrným odtrháváním bychom pak buď jednotlivé kořenové krčky i se zárodky květů mohli zcela vylámat anebo citelně poškodit. Proto v tomto případě nelitujeme času a odumřelé listy raději ostříhá¬me nebo odřežeme. Ze zdravých porostů můžeme listí kompostovat tam, kde jsme však měli jahody napadeny houbovými chorobami listů, případně silněji i botrytidou plodů je raději spálíme.
Jarní hnojení jahod
V nížinách začínají jahody vegetovat poměrně velmi brzy a proto se podle možností doporučuje uskutečnit první přihnojení třeba i koncem února nebo počátkem března. K tomuto přihnojení můžeme výhodně použít některé kombinované hnojivo jako cererit, citramfosku, seifafert apod. Protože hnojíme nejenom rostliny, ale i půdu, počítáme s tím, že na 1 čtvereční metr bychom měli například při použití citramfosky asi 20—30 g, doplněné 10 g síranu amonného nebo 15 g ledku vápeného. Při použití cereritu nebývá doplnění dalším dusíkatým hnojivém nutné. Nemáme-li kombinovaná hnojivá momentálně k dispozici, můžeme si těsně před použitím namíchat potřebnou směs třeba z 20 g síranu amonného (nebo 25 g ledku), 15 g superfosfátu a 25 g reformkali na 1 čtvereční metr. Jestliže jsou porosty po zimě hodně zeslabené, můžeme zvývit dávky dusíkatých hnojiv asi u polovinu. V této době můžeme také použít k přihnojení i řidší inočůvku, kterou však doplníme fosforečnými a draselnými hnojivy.
Časným jarním hnojením podpoříme regeneraci kořenového vlášení a tvorbu nových listů a květních stvolů. Tam, kde jsme před výsadbou jahod záhony důkladně pohnojili kompostem, který je pro jahodník tím nejlepším hnojivém, můžeme množství strojených hnojiv snížit třeba na poloviční dávku.
Hnojíme pokud možno stejnoměrným nízkým rozhozem těsně kolem rostlin i volná místa mezi rostlinami a dbáme na to, abychom hlavně nezasáhli srdéčka starých a uschlých listů zbavená ochrany. Hlavně neopatrné rozhození síranu amonného anebo i pro jahody málo vhodné draselné soli zde může mít za následek silné popálení. Proto se doporučuje přestříknout pro jistotu po přihnojení porosty vodou, aby se na listech ulpělé hnojivo rozpustilo a splavilo.
Následující mělkou okopávkou rozhozená hnojivá částečně zapravínie do půdy, umožníme její rychlejší prosychání a provzdušnění a odstraníme zbytek plevelů, které unikly naší pozornosti při podzimních okopávkách. I v případě, že nám letošní časný příchod zimy a hlavně napadání sněhu zabránilo na zimu kollem rostlin půdu hlouběji okopat a v meziřadí i mělce zrýt, nesnažíme se to nyní hlubším zpracováním dohonit — rostlinám jahod bychom tím v této době spíše uškodili.
Při čistění jahod a první okopávce můžeme ještě z řádků nebo zapojených pásů odstraňovat přebytečné, na podzim zakořeněné šlahouny anebo dosazovat na volná místa mladé jahodové rostlinky i s celým kořenovým bálem. I když se nám zdá, že je půda dostatečně vlhká, každou takto přesazovanou a do jamky řád ně zatlačenou sazenici vydatně zalijeme, aby spojení sazenice jahod půdou bylo co nejdokonalejší.
Máme-li dobře předpěstovanou silnou sadbu, kterou jsme brzy na podzim vysadili na rašelinu a kompostem obohacený přípravný záhon, můžeme podle počasí vysazovat sazenice s celými baly už od poloviny března. U těchto časně jarních výsadeb při opatrné výsadbě — tak, aby se nám baly nerozsypaly, sklidíme menší úrodu již v tomto roce. S výsadbou slabších rostlinek však raději počkáme až do konce dubna nebo i začátku května. Od té doby nám totiž lépe zakoření a při přesazení se v již prohřáté půdě lépe ujímají.
U mladých podzimních výsadeb jahod, jestliže jsme tak neučili již dříve, přitlačíme mrazem povytažené rostlinky a mírně je přihrneme ze mí. Staré odumřelé listy v každém případě odstřihujeme — zejména u rostlin z pozdnějších výsadeb bychom při jejich odlamování mohli snadno vytáhnout celé, málo zakořeněné rostlinky anebo povytáhnutím silně poškodit jejich jemné kořínky. Obdobně jako u starých porostů dosazujeme za vyhynulé rostliny nové a přihnojujeme
