I když můžeme skalničky z květináčů vysazovat na skalku po celou vegetaci, přesto je zkušený pěstitel nejraději sází buď zjara, nebo na podzim od září do zámrazu, protože za vlahého a chladnějšího počasí rostliny dobře zakoření. Alpínkář nikdy nesází za plného slunečního žáru nebo do rozehřáté půdy, hned po dešti.
Relativně suchá zemina je sypká, a proto také lépe proniká při sázení mezi kořání sazanic a do štěrbin skal. Vhodné je také za suché pohody jamku k sázení napřed naplnit vodou. Ta se hned vsákne, ale půda v jamce je provlhčená, takže rostlina má bezprostředně po zasazení v půdě dostatečnou zásobu vláhy.
Při sázení skalniček rozmístíme rostlinky podle potřeb stanoviště, růstu a nároků na půdu, načež je jednu po druhé vybalíme a vyklepneme z nádobky nebo hliníkové fólie. Jsou-li po delší přepravě rostliny v kořenech proschlé nebo povadlé, postavíme je na chvilku do vody nebo kořenové balíčky přerosíme. Lopatkou pak vyhloubíme jamky asi 15—20 cm hluboké a vyplníme je do 1/2 základní drenáží (drobné zlomky cihel, střípků apod.). Rostlinku pak v jedné ruce přidržíme v jamce o něco nížeji než bude zasazena a druhou rukou odspodu obložíme kořenový krček menšími kaménky (kamennou drtí, štěrkem apod.). Takto ošetřený krček a usazenou rostlinu přihrneme okolní zeminou a po povrchu rozhodíme drobné kaménky. Při tomto způsobu sázení čelíme zahnívání zasazených rostlin od kořenů, což platí zejména pro suchomylné rostliny původem z pustimných stepí a pouští a skalních štěrbin velehor.
Povrchové kaménky zpomalují vysýchání půdy, znesnadňují rozrůstání plevelných rostlin a chrání rostlinky před vyhrabáváním ptactvem. Vždy po zasazení, tedy i za vlhkého počasí, sazenice zaléváme kropítkem. Půda se rychleji slehne, rostlina nepovadne, nevyplaví se a neobnaží kořenový krček nebo dokonce celý kořenový bal. Zasazené skalničky podle potřeby lehce přistíníme.
Osazováni skalních štěrbin a suchých zídek
Velkých balvanů nebývá po ruce dostatelk, stejně jako voštinového tufu, z něhož se buduje alpínum rychle. K tmelení větších skalkových skupin nemusíme používat cementové malty, která v sebeúMed- mější skalce působí rušivě. Proto drobnější kusy seskupíme dohromady, tak, aby vytvořily přirozený celek, v němž necháváme spáry a škvíry, k“ na zachycení rostlin. Šťastný je tvůrce, kterému se podaří vytvořit z několika kamenů skalku, která po vhodném osázení působí dojmem, jako by stála na tomto místě od nepaměti. Pokud osazujeme předzahrádku, dbáme na soulad skalky s charakterem domu a jeho okolí. Při sázení jde také o to, aby srážková vláha byla co nejlépe zachycena.
Větší kořenové balíčky musíme při sázení v rukou uvolnit, zeminu zčásti vytřást, abychom mohli rostlinku snáze vpravit mezi balvany. Při stavbě suché zídky sázíme připravené suchomilné skalničky přímo do škvír a mezer. Zídky stavíme v menším odklonu k terénu.
