Fuchsie pochází z Jižní a Střední Ameriky, z Nového Zélandu. Patří do čeledě rostlin pupalkovitých (Oenotheraceae). Tak jako vytlačily petunie pelargonie, vytlačily kdysi pelargonie fuchsie ze zahrad. Ještě před 40 roky byly fuchsie hojně pěstovanými květinami a místy mají ještě dnes své milovníky, hlavně na venkově. Nemáme dosud náhrady za visuté fuchsie pro stinná místa. Pod balkony, arkýři nebo jinými vysunutými částmi budov, pokud nejde o stranu jižní, uplatní se velmi dobře visuté fuchsie v miskách nebo závěsných květináčích , zavěšených, aby byly volné. Plné výsluní snášejí dobře jen některé sorty a všechny milují klidná zákoutí spíše než větrno. Na severní straně budovy, vyjma visuté fuchsie zavěšené v ampulích, neuplatní se dobře ani sorty s bílými korunkami a barevným kalichem. Jejich barvy tu nevyniknou, protože v celku nekvetou tak bohatě a tak velikými květy, aby oko příliš upoutaly. Jen vyslovení milovníci fuchsií budou s účinkem spokojeni, neboť milovnietvi si zastírá často vady milovaných předmětů. Ale fuchsie budou pině na místě na starých, věky ošumělých domech, na kterých by výrazné květy ošumělost jen ještě vyzdvihovaly. Také v užších ulicích měst se uplatní fuchsie dobře. Budou to většinou staré čtvrti našich měst. Konečně najdou fuchsie uplatnění na domech zasazených přímo v lese nebo ve velkých parcích, s architekturou přizpůsobenou prostředí. Tu by příliš účinné barvy květů rušily klidný soulad přírodní architektury.
Drobnokvěté a bohatě kvetoucí fuchsie s modročerve nými kvítky uplatní se dobře také na světlých omítkách, zvláště u žlutavých odstínů, na domech s hladkými stěnami Drobné, modročervené kvítky mají variety druhu Fuch‑ sia magelanica (var. corralina, var. gracilis, var. multiflora, var. pumila či gracilis »Thom Thumb«). Všechny tyto variety jsou zimovzdorné a snášejí piné sluneční osvětlení, pokud jsou vysázeny ve volné půdě a přes zimu se zakryjí trochou listí. V balkonových truhlícíh pěstované se mohou na zimu uložit třeba do tmavých místností, jen když jsou chladné a nemrzne v nich. Na jaře, po docela krátkém seříznutí a pohnojení hovězím trusem vyraší nové výhony a pokvetou velmi bohatě. Pro truhlíky se ovšem hodí dobře jen var. pumila, ostatní i pro balkony. Dorůstají až přes půl metru výšky. Zaštipováním se dají udržet v poněkud nižších keřích.
Plné sluneční osvětlení snáší dobře také širokolistá F. fulgens se suříkově červenými květy na koncích letorostů, které se prohýbají pod tíhou živě červených květů v hroznech. Milují lehčí zem a přes léto dostatek vláhy, v zimě sucho a teploty nepříliš nad nulou. Na jaře se tak jako druh předešlý krátce seříznou.
Dlouhé, trubkovité, červené květy mají také sody druhu F. corymbiflora. U var. alba jsou trubky bílé, květné korunky červené. Také rostliny tohoto druhu kvetou v pozdním létě bohatě na konci letorostů a pak přes celou zimu, jsou-li pěstovány ve velkých nádobách . Přes zimu žádají teplejší místnosti, piné osvětlení a dostatek vláhy. V zimě kvetou bohatě také variety a míšenci druhu F. triphylla. Zářivě červené květy upoutají každé oko. Do korýtek lze oba poslední druhy a jejich variety doporučit jen pokusně, pokud se osvědčí. Žádají klidnější prostředí než předchozí.
Křížením velkokvěté F. megalanica, hlavně s druhem F. triphylla, vzniklo mnoho cenných míšenců, z nichž nejhezčí jsou visuté sorty: »Německá císařovna« s květy karmínovými a červenými, »Královna balkonů« s květy živě a jemně růžovými, »Márinka« s karmínovými a živě červenými, »Upomínka na Jindř. Henkela« s růžovými a červenými a »Vodní nyrnpha« s květy bílými a červenými. Sázejí se obyčejně po 3 do větších misek nebo ampulí a v živné zemi kvetou velmi bohatě. Ve skleníku, zavěšeny pod hřeben, urůstají rychle v silné trsy s elegantními převislými letorosty, osazenými pině květy.
Visutá F. procumbens z Australie má drobné, žlutavé kvítky s hnědými cípky a hlavní ozdobou jsou poměrně veliké, korálově červené bobule, dlouho vytrvávající na keři.
Fuchsie se rozmnožují řízky v létě, v pařniku, píchají se do písčité rašeliny nebo do čistého písku. Pod okny a stínem při dostatečném rosení záhy zakoření, načež se sázejí do převážně humusovité písčitě země. Po zakořenění se otuží větráním a sejmutím stínu, poté i oken. Před prvními mrazíky se chrání přikrývkami. Přezimují ve studeném skleníku na policích. V březnu, ale dříve než počnou rašit, seříznou se krátce, a když si tvoří nové letorosty, nasázejí se do květníků 11,-12 cm širokých do živné, polotěžké, písčité země a umístí na mírně teplý záhon v pařníku, kde se pečuje o rychlý vzrůst větráním za teplých poledních hodin, v dubnu i přistíněním a přerosenírn mírně teplou vodou. Příliš vybočující letorosty lze zaštípnutím udržet ve tvaru stejnoměrných keřů. Někteří pěstitelé přesázené fuchsie vůbec nezaštipují. Záleží ovšem na sortě. V květnu se sejmou okna a jen se pokládají stíny před horkými poledními hodinami. V tu dobu již kvetou a lze je vysázet do truhlíků nebo stavět v nádobách do oken.
Aby bylo vyloučeno nákladnější přezimování mladých rostlin, množí někteří pěstitelé fuchsie v zimě, v lednu – počátkem března. K tomu účelu matečné rostliny vyzvednuté z volné půdy sázejí do truhlíčků, a to po náležitém zkrácení výhonů. Zem pokud možno lehká, písčitá listovka s trochou těžší země, přispívá k rychlejšímu zakořenění. Na čas se umístí v uzavřenějším pařníku, než zakoření, pak se přenesou do studeného skleníku a umístí třeba pod stoly, také do sklepu, kde se nesmí přílišně zalévat, aby neshnily. Bývají snadno napadány na vrcholcích seříznutých výhonů plísní šedou, která pak postupuje i do zdravých částí a může zničit rostliny úpině. V lednu nebo počátkem února se matečné rostliny očistí, přenesou na stoly teplých skleníku, kde se případně rosí vlažnou vodou, aby záhy vypučely a daly dobrou žen řízku. Mladé výhonky na teplém množárenském záhonu, v čistém písku, při dostatečném rosení záhy zakoření, načež se nasázejí do hrnečku do lehké písčité země a umístí v mírně teplém pařniku. Tu se drží poněkud uzavřenější a zaštípnou se, aby zkošatěly. Po zakořenění se včas přesázejí do větších hrnku, 10-11 cm širokých, do země polotěžké, a umístí znovu na poloteplý pařník, aby do května pokud možno nejvíce urostly. Nenarostou ovšem nikdy do té velikosti jako rostliny množené v létě. Pokvetou zato bohatě od léta až do podzimu.
