Karafiát »Napoleon III« patří do skupiny míšenců. Vznikl prý křížením Dianthus barbatus s D. caryophyllus. Je zajímavý visutými výhony a sytě rudými květy prostřední velikosti. Jako balkonový karafiát je znám již velmi dlouho. Kvete po celé léto a z letního množení i v zimě. Pro vysazování korýtek se rozmnožuje obyčejně v srpnu. Řízky z krátkých výhonů jsou nejlepší. Říznuty těsně pod kolénkem, se strženým párem listů, aby kolínko bylo obnaženo, pak rozříznuty až přes kolínko, namočeny asi na hodinu do vody, zakoření do 3 týdnů, po napíchání do čistého písku buď přímo do pařníkového záhonu nebo do trublíčků, nebo po okraji do hrnků. Po zakořenění se sejme stín, větrá se vydatně a po otužení se nasázejí zakořenělé řízky s balíčky do hrnků 7–8 cm širokých, do země těžké, ne příliš živné, aby v zimě zůstaly kompaktní a vzdorovaly hnilobě. Mnoho se také nezalévají, jen po vyschnutí kořenového balíčku. Přes zimu jim nejlépe svědčí studený skleník a místo pokud možno nejblíže skla. V březnu se přesadí do země živnější, polotěž’ké, do hrnků asi 10 cm širokých, a umístí v pařniku, kde se řádným větráním pečuje o otužení. V květnu se vysazují kvetoucí již rostliny do truhlíků na balkon. Také lze tento karafiát pěstovat v hrncích mezi okny. Pak se však musí vyvazovat k hůlkám. Příliš mnoho vláhy nemiluje.
Tento karafiát kvete bohatě a svými sytě rudými květy vyniká zvláště na světlých omítkách. T. zv. tyrolským nebo bavorským okenním karafiátům se u nás dobře nedaří, ježto nemáme u nás horské ovzduší. Výsevern se karafiát »Napoleon III« množit nedá. Netvoří semena. Je znám také pod názvem Dianthus hybridus semperflorens.
