Otočník — Heliotropium — z čeledě rostlin drsnolistých (Borraginaceae) bývá některými milovníky žádán pro svou vanilkovou vůni. Proto se mu také říká »vanilka«, ač neprávem, neboť pravá vanilka je orchidejí. Dnešní pěstované odrůdy jsou většinou míšenci H. corymbosum z Jižní Ameriky s H. peruvianum z Peru. Prvý druh má květy větší, modré nebo fialové, vůní připomínající narcisy, druhý o něco menší, bělavé nebo fialové, vonící po vanilce. Otoěník či točitka je dnes zřídka žádán, má však dosud své milovníky pro velmi příjemnou vůni.
Poměrně dobře ustálené odrůdy se rozmnožují semenem, kde jde však o zcela stejnorodé jedince, také řízky. Ač jsou ve své domovině keři, pěstují se nyní jako letničky, z každoročního výsevu. Přezimování rostlin není levné. Pěstování otočníků ze semen se neliší od pěstování udaného u petunií. Pro získání řízků sázejí se matečné rostliny ke sklonku léta (v září) do hrnku (nevelikých) do lehčí, písčité země a poněkud se seříznou. V teplém skleníku za mírného rosení, ale ne nadbytečné vláze, velmi brzy zakoření. Nejlépe se pžezimují na policích. Od ledna nebo začátku února se řízky odřezávají i s kroužkem a strkají do teplého množárenksého záhonu, kde si obvkle do 14 dnů pustí kořínky. Po nasázení do malých hrnků se pěstují jako rostliny z výsevu.
V balkonových truhlících od úpoloviny května vysázení rostliny rychle vyrostou ve statnější rostliny. Milují slunce a nehodí se na severní strany budov. Na světlých, žlutých nebo bělavých omítkách se dobře uplatní svou modří. Milovníci vůně a fialových květů jim dávají přednost před jinými druhy květin. V hrncích mezi okny také prospívají, když se jim dostane dostatek vláhy. Zem milují polotěžkou, spíše lehčí, živnou. Na 1 m jde 4-5 rostlin.
