Petunie (Petunia hybrida) je moderní a také velmi bohatě kvetoucí druh květin. Máme ji v četných plemenech a odstínech barev bílé, fialové, červené a růžové. Visuté (radniční) petunie ustoupily v poslední době do pozadí a nyní se dává přednost odrůdám vzpřímeným, ne příliš vysokým. Nejokázalejší květy mají petunie plemene superbissima. Hodí se do korýtek chráněných před silnými větry, které někdy urvou rostliny od kořene.
U nás jsou petunie pěstovány jako rostliny jednoleté, kdežto ve své domovině, Brasilii a Argentině, jsou vytrvalé, zmlazující se od spoda. Jsou příbuzny s tabákem a patří do čeledě lilkovitých (Solanaceae). Rozmnožují se semeny, plnokvěté, pokud jde o význačné jedince, také řízky.
Semeno petunií podržuje klíčivost až po 4 roky a klíčívá do 14 dní. Vysévá se pro časné květenství od května již v lednu—únoru do lehčí, dobře vyzrálé země promíšené pískem a pokrývá se jen slabounkou vrstvou země. Pod tabulkou skla v truhlíčku semeno při mírné vláze dobře vzchází, a když semenáčky vyvinuly pině dělohy (klepítka), rozsazují se do truhlíčku a lehčí země na vzdálenost 2-3x 3 cm.
V druhé polovině až koncem března bývají tak urostlé, že se dají nasázet do menších hrnku; zem se volí polotěžká, kompostovaná a po nasázení a zalití se umístí na mírně teplý záhon v pařniku. První dni po nasázení se mírně stínují a větrají. Když zakořenily, zalévají se vydatněji a za příhodného jarního počasí se také více větrají. Aby nevysychaly příliš v kořenových balech, zapouštějí se hrnečky s rostlinkami do země v pařníkovém záhonu. Jde o to, aby zůstaly nízké, ale silné.
Po prokořenění se přesázejí znovu do hrnku 11-12 cm širokých do země převážně těžší, živné, v kterých při dobrém ošetřování pokvetou již na počátku května. Když počnou kvést, mohou se sejmout okna a pařníky se kryjí jen prkennými přikrývkami. Po ledových mužích, v městech, kde noční teploty v květnu neklesají pod nulu, mohou se petunie sázet do korýtek již počátkem května. V mírně těžké půdě, zásobené fosforem a draslem, pokud se jim dostane tekutého dusíkatého hnojení, kvetou obyčejně až do září. Nejlépe se osvědčují piná strojená hnojiva odkyselená a odchlorovaná, jako jsou na př. Hortus, Nitrofoska nebo Albertovy živné soli. Zalévá-li se 1°/oníml roztoky v obdobích čtrnáctidenních, pokvetou bohatě až do sklonku léta, t. I. do konce září.
Petunie seté v březnu přímo do pařniku, byt teplého, dají do poloviny května jen slabé rostliny a sázeny jako sazenice bez hrnkového balíčku, zůstávají velmi pozadu za časně setými a v hrncích pěstovanými petuniemi. Špatně se ujímají a obyčejně nevydrží déle než časně seté. Zdá se, že petnnifin v mladistvém vývoji svědčí krátký den. U nás se pěstují petunie jako jednoleté květiny, protože jejich přezimování činí četné potíže. Zvlášť význační jedinci z pinakvětých se rozmnožují řízky. K tomu účelu se musí matečné rostliny přezimovat. Protože se starší rostliny velmi špatně přes zimu udržují, rozmnožují se ke konci července nebo počátkem srpna řízky. Za řízek se hodí každý výhonek bez poupěte a květu. Aby se vytvořilo dostatek takových výhonků, seiříznou se počátkem července matečné rostliny asi o polovinu, aby obrazily a mladé výhonky se pak použijí za řízky. V čistém písku, nastrkané v těsně uzavřené skříni a jen mírně roseny, za slunečna stíněny, zakoření obyčejně dobře. Pak se nasázejí do hrnku 7-8 cm širokých, do lehčí písčité země, drží se po čas, než zakoření, uzavřeně, pak se však otuží, a před příchodem mrazíků je umístíme v mírně teplém skleníku, pokud možno blízko skla, aby se »nevytáhly«. V zimě se zalévají skrovně, jen po vyschnutí kořenového balíčku. V lednu či počátkem února se umístí v teplém skleníku, kde záhy vytvoří mladé výhonky, kterých se použije za řízky. V čistém písku na teplém množárenském záhonu zakořeňuji snadno a dále se ošetřují jako semenáčky po nasázení do hrnku.
Přezimování petunií není snadné a z řízku pěstované petunie nemohou býti levné. Proto se dnes rozmnožují petunie z řízku jen výjimečné. Petunie pěstované za okny v hrncích nekvetou tak bohatě jako v truhlících, ledaže se nasázejí do hrnku 14-15 cm širokých, do živné, polotěžké země. V tak velikých květináčích vytvoří nádherné trsy a zvláště nízké odrůdy dojdou ocenění,
I když se snesou petunie pěstované v korýtkách v barevné směsi, přece jen se uplatní plně v jedné barvě, a to na stinné straně domu v odstínech bílých nebo v bělokvětých odrůdách se žlutavým jícnem. Petunie snese dobře stinnou i slunečnou stranu domu. Není hned tak vděčné korýtkové květiny, jako je petunie. Proto se také v posledních desetiletích tak rozšířila a zdá se, že nebude brzo vyměněna jinou květinou, zvláště při možnosti bohatého výběru barevných odstínů.
