Myslím, že bleduli nemusíme příliš představovat, neboť se v našich zahradách pěstuje déle než pět a půl století. Kromě toho roste ve vlhčích listnatých lesích střední a jižní Evropy, místy dokonce ve velkém množství. U nás kvete již v březnu a začátkem dubna a dorůstá výšky 15 až 25 cm. Z poměrně drobné vejčitě kulovité cibulky s pevnou nahnědlou slupkou vyrůstá několik tmavě zelených, lesklých, řemínkovitých listů a dutý stvol zakončený obvykle jedním zvonkovitým květem. Všech šest bílých květních plátků je stejně dlouhých a na špičkách mají vždy nápadnou žlutozelenou skvrnu. Ale bledule jarní (Leucojum vernum L.) je pouze jedním z devíti pěstovaných druhů. Kromě původního druhu se pěstují také dvě velmi pěkné variety a to: Var. carpaticum Borb. s čistě žlutými skvrnami na cípech květních plátků. Ve volné’přírodě roste planě hlavně v Rumunsku. Var. vagneri Stapf. je robustnější než původní druh, na každém stvolu mívá většinou po dvou květech se zelenou skvrnou na cípech květních plátků. Domácí je především v Maďarsku.
Další pěkný druh bledulí, který vídáme na zahrádkách bohužel méně často je Leucojum aestivum L. Roste nejen na vlhčích lukách Malé Asie a na Balkáně, ale zasahuje i do teplejších oblastí jižního Slovenska. Cibuli má větší, vejčitou a vyrůstá z ní nejčastěji 4—6 řemínkovitých listů. Květní hrozen je vytvořen ze 3 až 9 zvonkovitých bílých květů, jež mají na špičkách květních plátků žlutozelené skvrnky. Rostliny dorůstají výšky 30 cm až 45 cm. V našich klimatických podmínkách rozkvétají teprve koncem května a začátkem června. Vhodné jsou právě do výsadby pro jarní truhlíky, třeba v kombinace s petrklíči nebo jinými jarními druhy balkonových květin.
Ještě vzácněji vídáme v září a říjnu kvetoucí Leucojum autumnale L. Pochází z teplejších krajin, kolem Středozemního moře (Portugalsko, Španělsko, Sicílie a severozápadní Afrika). Má drobné kulaté cibulky a úzké nitkovité listy. Stonek je 10 až 25 cm vysoký a bývá zakončen nej častěji 2 až 3 drobnými bílými květy s růžovým nádechem.
Uvedené druhy bledulí včetně jejich variet jsou v našich klimatických podmínkách dostatečně zimovzdomé, pouze L. autumnale se doporučuje před příchodem zimy přikrýt smrkovou nebo jedlovou chvojí. V přírodě je nacházíme spíše v polostínu. Daří se dobře v humózních, poněkud vlhčích a živných půdách. Zejména L. aestivum potřebuje v době vegetace dostatek vody.
Na příznivém stanovišti vytvoří bledule po několika dnech opravdu silné trsy. Aby se potom rostliny vzájemně příliš neutlačovaly, každé 4—5 let je přesadíme. Nejvhodnější doba k přesázení je asi 6 týdnů po odkvětu. Cibulky přijdou 8 až 10 cm hluboko do země.
Nej častěji se bledule vysazují na skalku, nebo na jarní záhonek mezi ostatní jarní cibuloviny. Ale skutečně nejlepší uplatnění naleznou, vysadíme-li je pod okrasné listnaté keře a stromy. Pokud je vysazujeme do nádob, dáváme přednsot místu s vyšší mírou stínu, na léto je vhodné je i s truhlíky zahrabat do záhonu tak, aby netrpěly úpalem nebo suchem. Když bledule kvetou jsou dřeviny ještě neolistěny a propouštějí tedy dostatek světla i vláhy. Pozdější pristínění stromů jim také svědčí, neboť po odkvětu zatahují a v té době potřebují spíše sucho.
Podobně jako sněženky, ladoňky, narcisy, ladoničky, modřence i krokusy, mohou se také bledule přirychlovat — ale pouze při nízkých teplotách.
