Hyacinty svojí omamnou vůní jsou v našem povědomí spojeny s jarem. Jaro připomínají i v zimních měsících, z čehož především pramení jejich obliba. Díky této oblibě pěstitelé a šlechtitelé po léta vynakládali úsilí na zdokonalování postupů, které nyní umožňují, aby se období kvetení prodloužilo na několik měsíců. V současné době se hyacinty rozmnožují hlavně pro rychlení.
Hyacinty se od ostatních cibulovin v pěstování a zvláště v množení poněkud odlišují. Jen zřídka se rozmnožují spontánně. Tento způsob rozmnožování však nemá pro praxi význam. Běžně se používá umělého zásahu, založeného na zkušenosti, že poškození kořenové báze, respektive květního základu, podnítí tvorbu dceřiných cibulek. Ve velkovýrobě je k množení zapotřebí poměrně náročného technického vybavení, zvláště tmavých místností s regulovatelnou, dosti vysokou teplotou a vlhkostí. Dceřiné cibulky získávané nařezáváním kořenové báze matečných cibulí se dopěstují za 3—4 roky.
V zahrádkách je možné vysazovat cibule libovolných velikostí. Drobné cibule dorostou a často není na závadu, že jejich květenství je poměrně krátké a řídké; zvláště v malých nepravidelných skupinách a ve skalce . Působí dokonce lehčeji a přirozeněji. Naopak mohutná a hustá květenství z cibulí největších velikostí (kolem 18 cm v obvodu) jsou příliš těžká a za deštivého počasí se ohýbají a vyžadují oporu.
Pěstování hyacintů
Hyacinty jsou poměrně náročné na stanoviště. Potřebují slunce a hlubokou, propustnou, dobře propracovanou půdu, bohatě zásobenou živinami. Záhon se před výsadbou pohnojí dobrým kompostem nebo kompostovaným hnojem i plnými průmyslovými hnojivý, z nichž nejlepší je Cererit. Hyacinty se vysazují v říjnu do hloubky 12—15 cm, po výsadbě za sucha je nezbytná zálivka. Jakmile začne mrznout, přikryjí se vrstvou rašeliny, případně slámy nebo pilin. Přikrývku je na jaře nutno včas odstranit, ještě dříve než rozmrzne půda a cibule začnou rašit. Jarní ošetření spočívá v kypření, případně odplevelování a zálivce podle potřeby. Zálivka má být vydatná, ale méně častá, ke konci vegetace se již nezalévá. Po odkvětu je třeba zdrhnout jednotlivé kvítky, aby rostliny nevysilovaly zráním semeníku. Neuřezávají se celé stvoly. Jejich odstraněním by se zbytečně snížila asimilační plocha. Cibule je dobře sklízet každoročně v době, kdy listy začínají žloutnout. Zůstanou-li v zemi, musí se na podzim řádně přihnojit. I tak, jsou-li ponechány na místě více let, postupně slábnou. Při sklizni se odstraní celé listy a cibule se uloží na lískách ve vzdušné a teplé místnosti.
K výsadbě v zahrádkách i na balkonech v nádobách lze použít prakticky všechny dosažitelné odrůdy. Odrůdy s kompaktnějším květenstvím, nižšího vzrůstu se mohou vysazovat také do okenních a balkónových truhlíčků. Vhodné jsou např. ’Mary’, ’Carnegie’, ‘Jan Bos’, ‘Pink Pearl’ a další.
Rychlení hyacintů
Nejvýznamnější využití hiacintů je rychlení. Pro rané rychlení na vánoce se používají pouze preparované cibule. Rychlení preparovaných cibulí vyžaduje přesnou technologii a v domácnosti je nelze doporučit. Nepreparované cibule se spolehlivě rychlí na únor a později. K rychlení je na rozdíl od výsadeb v zahradách možno použít pouze cibule největších velikostních tříd (od 16 cm v obvodu, podle odrůd někdy i menší). Vhodné jsou odrůdy rané a polorané, například ’Carnegie’, ’L’Innocence’, ‘Anna Marie’, ’Lady Der¬by’, ‘Pink Pearl’, ’Amsterdam’, ’Delft Blue’, ’Ostara’, ’Perle Brilliante’. V zahraničí se v posledních letech používají k rychlení také hyacinty, které vytvářejí více stonků s řidším květenstvím. Tyto hyacinty se prodávají pod společným názvem „multiflora“ jsou to buď speciální odrůdy např.II ’Borah’ nebo běžné velkokvěté odrůdy, připravené Zvláštní metodou tak, aby z jedné cibule vyrostlo více stonků. Jsou vzdušné, v nádobách velmi pěkné, a lez je vysazovat do jarních truhlíků společně s primulemi nebo sedmikráskami.
Cibule pro rychlení se mohou vysazovat až 1. listopadu, k ranějšímu termínu přiměřeně dříve Celkové rychlení trvá téměř 4 měsíce (3 měsíce zakořeňování a měsíc samotné rychlení). Cibule se vysazují do květináčů nebo do misek tak, aby vrchol cibule byl nad povrchem půdy. Zalité hrnky nebo misky se založí v pařeništi nebo v zahradě na záhoně na chráněném místě. Záhon se vyhloubí, pokryje vrstvou písku, na níž se uloží hrnky, zasypou pískem a pak 15—20 cm vrstvou zeminy. Před příchodem mrazů se záhon ještě přikryje listím, aby hlouběji nepromrzl. Jestliže není možné umístit hrnky venku, lze je ponechat také ve sklepě nebo jiné tmavé a studené místnosti, kde se musí občas zalít. Dobře zakořeněné cibule se přenesou do místnosti, nejdříve chladnější, potom do teploty 20—22° C. Při nižších teplotách trvá rychlení déle, květenství pak může být kvalitnější. Při ranějším rychlení se květní puky zatemňují do doby, než se mezi listy objeví květy. Později se již mohou ponechat na světle.
Odkvetlé cibule se už k dalšímu rychlení nehodí. Je možné uchovat je zálivkou až do doby, kdy končí vegetaci, pak uložit v chladu a na podzim je vysadit na zahrádku.
