Krása této téměř zapomenuté květiny našich babiček zachvátila v minulém století snad celou Evropu. Nebyla to jen krása, ale i mnoho pěkných vlastností, které tato květina má, a pro které jí právem řadíme mezi prověřené balkonové květiny. . Nenáročnost, odolnost, mnohostranné upotřebení, ale hlavně neúnavné květenství od června až do zámrazu. Tyrolský karafiát byl dříve uváděn pod názvem Dianthus alpinus nebo D. saxatilis L., ačkoliv se tyto karafiáty od něho již na první pohled liší jak vzrůstem, tak i tvarem a barvou květů.
List je světle trávově zelený, jen mírně zašpičatělý a postrádá onoho typického karafiátového šedého ojínění. Na lodyze jsou listy úměrně kratší a spíše širší v páru vstřícně proti sobě. Kolínko je na své nejspodnější částí slabě červeně stíněné. Lodyha je trochu slabší než u jiných druhů, vzpřímená a teprve vahou kvetu se ohýbá dolů. První květy mají až 5 cm v průměru, hustě plnokvěté, zářivě šarlatově červené až tmavě červené. Kalich je pevný, nepukavý. Při dobré výživě kvete neúnavně, tedy opravdu semperflorens — stálekvetoncí. Tato vlastnost, bohatství květů a trávová zeleň jsou jeho nejzákladnějšími poznávacími znaky.
V alpských zemích, kde se těšil a těší dosud velké oblibě, byl znám pod jménem Tiroler GebirgshSngenelken. Tedy tyrolský horský převislý karafiát. Však také i nynější návštěvníci Rakouska nebo jiné alpské země pějí chválu na krásu horských chaloupek s okny plnými šarlatově červených květů Tyrolského karafiátu. Dlouholetým pěstováním ve výživné zemi, často vzniklé z rozložených kravinců, si ji velmi oblíbil. Takže při pěstování v okenních truhlicích mu dáme dobrou kornpostní nebo pařeništní zem Pak po celou dobu vegetace přihnojujeme nejméně jednou týdně střídavě hnojivém OBM a minerálním hnojivem Herbasynem .
