Není tomu ani tak dávno, kdy byly v zahradnické praxi a u většiny zahrádkářů ceněny pouze květiny plnokvěté a kdy se zcela zvláštní oblibě těšily květy silně vonící, růže,lilie, karafiáty, fialy, fialky nebo rezedy. Postupem doby si začaly získávat stále větší oblibu jednoduché květy letniček i trvalek, jejichž druhový výběr byl mnohem bohatší a barevná škála květů ještě oslnivější. Jednoduché a někdy o poloplné květy obvykle vynikají elegantní, lehkou stavbou, zářivějšími barvami a jejich něžná, nevtíravá krása se mnohem lépe uplatňuje v moderním pojetí zahrady a výzdoby oken a teras.
V posledních letech patří bezesporu k nejoblíbenějším květinám našich zahrádek, stejně jako pro výzdobu okeních truhlíků vytrvalé kopretiny. Nejedná se zde o drobněji kvetoucí, známé kopretiny luční, jako spíše o moderní, zahradnickou kulturou propěstované velkokvěté sorty, pocházející z přírodních druhů, původem z Pyrenejí. To však zdaleka nejsou všechny kopretiny, které hostíme na zahrádkách, patří mezi ně ještě mnoho dalších kopretinokvětých rostlin, zejména z čeledě hvězdnicovitých (dříve složnokvětých).
Pravé kopretiny doznávaly nemalé obliby již v dávných dobách a byly často opěvovány i v lidových písních. Také květy, jejichž okvětní plátky otrhává Markétka v Goethově Faustu a jich se ptá, zdali je milována, jsou květy bílých lučních kopretin. Není bez zajímavosti, kolík starosti měly tyto rostliny se svým botanickým jménem. Nejprve byly pojmenovány Leucanthemum, což značilo „bílý květ“, botanik Linné je nazval Chrysanthemum, jejich další jméno bylo Tanacetum a svého času byly zařazeny i mezi heřmánky (Matricaria). Dnes je nazýváme Chrysanthemum leucanthemum a moderní tzv. letní margarety, mezi něž patří několik jednoduchých poloplných i plných soret, jsou uváděny v zahradnických cenících jako Chrysanthemum leucanthemum maximum. Tyto kopretiny však mají ještě mnoho lidových názvů.
-
Chrysanthemum leucanthemum dorůstá výše 60—80 cm a kvete od poloviny června po celý červenec. Květy Jsou čistě bílé, se žlutým středem, až 15 cm v průměru. Patří k velmi oblíbeným rostlinám pro řez květů a vydrží ve vázách značně dlouho. V zahradnické praxí se uplatňuji hlavně ve větších skupinách ve společnosti kohoutků (Lychnis chalcedonlca), ostrožek (Delphinium), orlfčků (Aquilegia) polovysokých a vysokých žebříčků ( Achilea), vlčinců (Lupinus) a také ozdobných travin.
- Pro zahradnické i sadovnické použití se nejlépe hodí velkokvěté sorty Chrysanthemum leucanthemum maximum. Pro půvab svých květů a také pro pevné stopky patří však také k nejvděčnějším trvalkám pro řez. Mají rády výživnou, středně těžkou, kyprou půdu, dostatek vláhy a stanoviště na výsluní.
- K osvědčeným sortám patří „Christine Hagemann“, plnokvětá, bohatě kvetoucí, s elegantním tvarem květů, výtečná k řezu. Kvete v červnu a červenci a dorůstá do výše 70 cm. „Gruppenstolz“ je čistě bílá, vyrovnaná sorta, kvetoucí v červenci a srpnu. Dorůstá výše 50—60 cm. „Julischnee“ Je nová, nejpozději kvetoucí margareta VII—VIII, 70 cm vysoká, s poloplnými květy a pevnými stopkami. Je také výborná k řezu květů.
- Vedle těchto nejznámějšlch kopretin se dnes pěstuje Ještě bohatý sortiment tzv. kopretinokvětých trvalek, kvetoucích od časného jara až do zámrzu. Mezi nejraněji kvetoucí patří především oblíbené žluté kamzíčníky (Doronicum) v několika druzích a odrůdách, např. Doronicum columnae, původem z hor jižní Evropy a Malé Asie, které patří k nejkrásnějším jarním trvalkám. Uplatňuje se zejména při výzdobě rabátek, volných skupin i velkých skalek. Dorůstá výše 40—50 cm a kvete v dubnu až květnu zlatožlutými květy 6 až 7 cm v průměru. Vyniká dlouhými a štíhlými paprsky květii a uříznuté vydrží ve váze po celý týden.
-
Doronicum caucasicum, jasně zeleně olistěné má trochu menší, žluté květní úbory s velkým terčem a krátkými, širokými paprsky. Dorůstá výše kolem 40 cm a kvete v dubnu až květnu. Nesnáší sucho a úpal. Nejlépe mu vyhovuje mírně vlhké stanoviště, v létě lehce pristíněné listnáči. Uplatňuje se dobře i v trávníku a pro řez květů do váz. V poslední době byla uvedena do prodeje nová varieta Doronicum caucasicum var. Friihlingspracht kvetoucí rovněž v dubnu až květnu, avšak zlatožlutými, hustě plnými květy na 40—50 cm vysokých stoncích.
-
Doronicum plantagineum, které pochází ze západní Evnv py, je o něco vyšší, než předcházející. Má silné, až nahoru bohatě olistěné silně větvené stonky a velké, 8—9cm zlatožluté květy s dlouhými, ostrými paprsky. Vykvétá později, až v květnu. Vyniká mohutným 80—100 centimetrů vysokým vzrůstem a hodí se spíše do větších zahrad, nebo sadů. V zahrádkách se spíše uplatní jeho varieta Doronicum plantagineum var. Excelsum, asi 80 cm vysoká.
Všechny kamzíčníky mají podobné nároky na polohu i půdu. Spokojí se s každou dobrou zahradní zemí, dostatečně vlhkou a se stanovištěm v létě mírně zastíněným. Rozmnožují se snadno dělením trsů v době po odkvětu. Dobrými společníky jim jsou tulipány, srdcovky (Dicentra), různé petrklíče, modřence (Muscari) nízké kosatce (Iris pumila), nebo pilát pomněnkokvětý — Brunnera
Po kamzičnících následují kopretinovitými květy alpské astry a záhy po nich jim podobné astry himalájského původu Aster subcoeruleus, potom rozkvétají různé druhy a sorty letních aster a nakonec neobyčejné obsáhlý sortiment aster podzimních, jejichž dlouhé květenství mnohdy ukonči až první mrazy, a proto se požívají pro podzimní výsadby do truhlíků.
Astry, čili hvězdnice patří také k velmi známým a oblíbeným rostlinám, kterých se vyskytuje ve volné přírodě, ponejvíce v severní Americe, na 250 rozličných druhů, kvetoucích převážně na podzim, s výjimkou některých druhů alpského a himálajského původu, jež vykvétají již v jarních měsících. Vedle těchto původních, přírodních druhů se pěstuje dnes ještě mnoho kulturních forem, vynikajících ušlechtilými tvary květů. velikostí a hlavně zářivými barvami. Většina moderních aster se vyznačuje ukázněným vzrůstem. Nízké vysazujeme hlavně na obruby, ale také na rabátka i do skalek a vyšší, kromé toho, že zdobí naše zahrádky v době, kdy již většina vytrvalých rostlin odkvetla, ještě navíc poskytují jedinečný materiál k výzdobě váz, zvláště ve spojení s dalšími květy podzimu, vytrvalými slunečnicemi, japonskými sasankami, zápleváky a také korejskými kopretinokvětými listopadkami.
Ze všech hvězdnic nejčastěji vykvétá nízká astra alpská (Aster alpinus), která tolik okouzluje v přírodě svými fialovými úbory zejména návštěvníky vápencových slovenských hor. Velmi půvabné jsou celé kytice květů. visící z příkrých a rozeklaných skal Rozsutce ve Vysoké Fatře, nebo v Bělských Tatrách, kde roste ve skalních puklinách ve společnosti protěží, plazivých šaterů (nevěstin závoj-Gypsophilla), hořců a žlutých vonných primulek — aurikulí. V zahradnických závodech se pěstují vedle bílé variety ještě některé formy květy růžově Červenými, temně fialovými i světle modrými, např. známá sorta „Dunkle Schöne“ s květy tmavě fialovými, „Güte“ čisté růžová, „Mut“ modrofialová. „Ruhm“ s velkými tmavě modrofialovými květy, „Schönheit“ zářivě růžová. „Treue“ velkokvětá tmavomodrá, Wunder“ jasně fialová a ještě mnohé další.
Jsou vesměs 25 cm vysoké, kvetou v květinu až v červnu množstvím zářivých kopretinovitých květů na tenkých, avšak pevných stoncích a řezané se velmi dobře uplatňují ve výzdobě váz. Vysazujeme je s oblibou i na záhonky, rabátka a do příkrých svahů skalek, nejraději do společnosti zlatých prvosenek (Primula auricula), žlutých žebříčků (Achillea tomentosa), plazivých šaterů (Gypsophilla repens), něžných zvonků (Campanula pusilla) a dalších, většinou dostatečně odolných sousedů. Hodí se však i do suchých zídek, na obruby a také do volných skupin nízkých trvalek do společnosti karafiátů, tařiček (Aubrietia), plazivých tařic (Alyssum argenteum), zvonků klubkatých (Campanula, glomerata) a podobných rostlin.
Alpským hvězdnicím vyhovuje lehčí, sušší, vápenitá zem a stanoviště na plném slunci. Množí se nejsnáze dělením trsů v době po odkvětu, přičemž jim odstraníme květné stvoly a částečně je seřízneme. Můžeme je také množit semeny, semenáčky však již neodpovídají původním sortám.
Záhy po hvězdnici alpské vykvétá o něco vyšší (asi 40 cm) astra himálajského původu, Aster subcoeruleus, velkými květy, až 6 cm v průměru, které se rovněž výborně hodí k řezu do váz. V zahradách se dnes převážně pěstují její novější sorty ..Wartburgstern“ s ještě většími, zářivě fialovými květy se zlatým středem a „Strenschnuppe“ se středně velkými tmavě levandulové modrými květy s lehkým růžovým nádechem, kvetoucí v květnu až červnu bohatsitvím květů.Alpským astrám se velice podobá další hvězdniee Aster alpellus, kříženec .Aster Alpinus X Aster amellus, bohatě kvetoucí v červnu středně velkými, jasně fialovými květy. Její předností je, že je zcela zimovzdorná.
V časném létě opanují naše zahrádky vedle jednoletých aster, nazvaných dnes Callístephus, hlavně polokeřovité hvězdnice chlumní, botanicky nazvané Aster amellus, které se dost hojně vyskytují ve volné přírodě na vápencových útvarech okolo Karlštejna a dále na Slovensku v Sulovských skalách, kde zvláště vynikají svou zářivou krásou v přirozeném společenství žlutě kvetoucích omanů mečolistých (lnula ensifolia). Hvězdnive chlumní milují sušší slunečná místa a zem ve staré síle s obsahem vápna. Zahradní formy těchto aster dorůstají výše 40 až 60 cm a vynikají velkými úborv modrých, modrofialových a vzácněji růžových a červených květů. K zvláště pozoruhodným sortám patří růžově fialová „Lady Hindlip“, zářivě sytě fialová „Moerheim Gem“, nejtmavější ze všech, poloplná, nízká, jemně fialová „Dwarf King“, dále dodnes snad nejlepší růžová sorta „Regina“, drobnokvětá, nízká a červeně kvetoucí „Roter Zwerg“ a velmi pohledná lila růžová „Schone von Ronsdorf“.
Tímto přehledem ještě zdaleka není vyčerpán přehled hvězdnic, které se pěstují v našich zahrádkách. Vedle nejznámějších vytrvalých nizoučkých aster, které se nej častěji používají na obruby a do skalek, a jsou uváděny do obchodu pod jménem Aster dumosus, je zde ještě obrovský sortiment středních a vysokých aster podzimních. Jsou zahradnicky zařazeny do dvou hlavních skupin a to do skupiny Aster novi belgii a Aster novae angliae. Také květy těchto hvězdnic počítáme alespoň zčásti mezi kopretinovité.
Kopretina Řimbaba
Do rodiny kopretinokvětých trvalek počítáme také známé Kopretiny řimbaby (Chrysanthemum roseum), dříve známé pod jménem Pyrethrum. Jsou to vděčné a nepostradatelné trvalky k řezu květů i výzdobě záhonů, jejichž květy hrají celou barevnou škálou nad jemně střihaným, sytě zeleným olistěním. Kopretiny řimbaby dorůstají výše až 80 cm a kvetou v červnu a červenci a po seřezání květenství zpravidla ještě o něco později zopakují. Květy jsou jednoduché, poloplné a u některých soret i plné. Zejména nové výpěstky vynikají velkými, zářivými květy na silných, pevných stvolech. Z osvědčených soret se častěji pěstují „Eileen May Robinson“ bujněji rostoucí, růžová, velkokvětá, ..Hamlet“ jednoduchá, živě růžová. „Firefly“ karmínově červená, „James Kelway“ šarlatově červená, „Sherlock“ svítivě červená, „Pink Ideál“ jednoduchá, velkokvětá, lososově růžová, jedna z nej lepších k řezu květů, „Queem Mary“, růžová a „Regent” silně rostoucí, velkokvětá, čistě červená.
Řimbabám še daří v každé dobře zpracované zemi na výsluní. Nejlépe se uplatňují vždy ve větších skupinách v sousedství kosatců, turanů (Erigeron), orlíčků. vysokých zvonků (Campanula persicifolia), nebo ostrožek.
Řimbaby si můžeme rozmnožit snadno jarním výsevem semen, nebo také vegetativně, dělením trsů, což provádíme tehdy, chceme-li získat znovu čisté sorty, nebo u soret plnokvětých.
Kopretinám se svými květy velmi podobají také kokardy, botanicky nazvané Gaillardia. Jsou to neůnavně kvetoucí vytrvalci, přinášející v letním období od června až do října bohatství pestrých, převážně žlutočervených kopretinovitých květů, vhodných i pro řez do váz. Vysazujeme je na záhony v celých skupinách mezi ostrožky, šalvěje, Heliopsis a podobné trvalkv. V prodeji jsou většinou zahradní hybridy pod jménem Gaillardia grandiflora, nebo také Gaillardia aristata, které dorůstají výše kolem 70 cm a jsou jedno i dvoubarevné, zlatožluté, oranžové, nebo vínové červené.
Gaillardia grfl. „Kobold“ se liší od ostatních nízkých, kompaktním vzrůstem, neboť dorůstá výše pouze 25—30 cm Květy má červehožluté a velice dobře st uplatňuje zejména ve skalkách neboť kvete v době, kdy je v květenství skalniček pauza.
Gaillardia hybr. „Břemen“ je velkokvětá kokarda se žluto tmavočervenými květy. Gaillardia hybr. „Burgunder“ kvete tmavočervenými květy. Gaillardia hybr. ..Sonne“ je vyšši. asi 90 cm a vyznačuje se jednobarevnými zlatožlutými kvéty s oranžovým odstínem.
Všechny uvedené sorty se hodí k řezu květů. ale také do smíšených záhonů, kde se výborně uplatňuje jejich neobyčejně dlouhé květenství. V lepších půdách se rostliny rozklesávají. a ani nejsou vždy dost vytrvalé. Je zapotřebí je po třech letech obnovit. Množé se semenem, které velmi dobře klíčí. Půda jim vyhovuje propustná, spíše lehčí.
