Kde je psáno, že na balkoně musíte pěstovat jen kvetoucí rostliny, jako jsou muškáty, lobelky, nebo surfinie. Jako okrasné rostliny se nechá použít i celá řada rostlin, které jsou užitenčné i v kuchyni. Koření, které si můžete vypěstovat na balkoně v truhlíku je celá řada, a budete se divit, spousta z nich má i okrasnou formu.
Anýz setý — bedrník
(Pimpinclla anisum L.) je jednoletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Daří se jí v teplých, slunných a chráněných polohách, jinde ji často poškozují pozdní mrazíky. Půdu vyžaduje humózní, dobře zpracovanou. Semeno vyséváme v dubnu do řádků od’ sebe vzdálených 30—40 cm. Po vzejití rostliny vyjednotíme. Nať sklízíme zpravidla v srpnu, kdy semena začínají hnědnout. Rostliny dosoušíme zavěšené ve snopcích na stinném místě. Plody (semena) získáme vymlácením, čistíme je na sítě.
Kopr vonný
(Anethum graveolens L.} je známá jednoletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Na pěstování nemá zvláštní nároky, nedaří se mu ien v půdách suchých. Pěstujeme jej často jako meziplodinu — přiséváním mezi ostatní zeleniny. Výhodně se používá jako tzv. značkovací rostlina např. v osivu mrkve či petržele, protože osivo kopru i přes svou nízkou užitnou hodnotu (50%) klíčí velmi rychle. Jinak se vysévá samostatně do řádků asi 30 cm širokých, v dubnu i později pro postupnou sklizeň. Odkvetlé stonky kopru s plody v mléčné zralosti používáme pro konzervování ( k nakládání okurek) nebo je můžeme sušit do zásoby v tenkých snopcích. K přímé spotřebě sklízíme mladší rostliny, případně jen listy.
Kmín kořenný
(Carům carvi L.) je dvouletá rostlina z čeledi mrkvovitých, která vytváří v prvním roce přízemní růžici listů a teprve’v druhém roce vykvétá a přináší semena. Kmínu se daří ve vlhčích a humózních půdách s dostatkem vápníku. Na polohu není náročný a roste dobře i ve vyšších podhorských oblastech. Na zahrádce ho vyséváme většinou samostatně od dubna do června do řádků širokých 30 cm. Řádky kmínu můžeme na podzim mírně nahrnout, rostliny pak lépe přezimují. Rostliny sklízíme v době, kdy okolíky s plody začínají hnědnout. Bývá to zpravidla koncem června i v červenci. Sušíme je ve snopcích. Za 2—3 týdny plody (semena) vymlátíme a vyčistíme.
Fenykl obecný
(Foeniculum vulga- re MILL.) je dvouletá až tříletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Vyžaduje slunnou, teplou a mírně vlhkou po¬lohu; dobře se mu daří ve vinohradnických oblastech. Fenykl se dá množit kořenovými řízky. Výhodn쬚í je však množení semenem, které vyséváme koncem dubna do řádků asi 40 cm širokých. Vyséváme řídce nebo vzešlé rostliny později jednotíme. Na podzim rostliny vyryjeme, očistíme od natě a kořeny přes zimu uschováme ve vyvezeném paře¬ništi nebo v písku ve sklepě. Vysazujeme je na jaře příštího roku na vzdálenost 60 až 80 cm od sebe. Plo¬dy v okolících dozrávají od středu. Celé okolíky postupně odřezáváme a sušíme na lískách. Pak je vymlátíme (vydrolíme) a čistíme.
Koriandr setý
(Coriandrum sativum L.) je jednoletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Vyžaduje středně těžké, propustné a vápenité půdy. Semeno vyséváme v dubnu do řádků 30 cm širokých. Rostliny sklízíme v době zhnědnutí plodů a okolíků. Je to zpravidla koncem srpna. Zralá semena se po dosušení snadno vydrolí.
Kebrlík setý
(Anthriscus cerefolium L. subsp. sativa je jednoletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Dá se pěstovat i v polostínu. Semeno vyséváme postupně od dubna do září. Tím si zajistímestále čerstvou nať. Rostliny z pozdních zářijových výsevů přezimují bez úhony ve volné půdě a brzy na jaře vytvářejí listovou růžici. Čerstvé i suché listy jsou mírně štiplavé a pikantní.
Estragon
(Arte misia dracunculus L.) je vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Vyžaduje slunnou, teplou a sušší polohu, na půdu není náročný. Rostliny se většinou rozmnožují podzem¬ními výběžky (stolony), které vysazujeme do sponu 30X50 cm. Pěstování ze semene je zdlouhavé. Rostliny ponecháváme na místě 3—4 roky. Naf sklízíme zpravidla před květem, i vícekrát do roka. Sušíme ji v polostínu.
Máta peprná
(Mentha piperita L.) je vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Daří se jí v teplé a slun¬né poloze v lehčí vápenité půdě. Dobře se množí z podzemních výběžků — zejména nové odrůdy máty nevytvářejí semena a lze je množit pouze vegetativně. Mladé oddělky vysazujeme na jaře nebo na podzim do sponu 20X50 cm do hloubky asi 6 cm. Nať sklízíme zpravidla před květem, podruhé ještě když rostliny zregenerují. Nať (listy) suříme ve stínu. Podobným způsobem se pěstuje i krajová máta kadeřavá (Mentha crispa L.). Oba druhy máty ponecháváme na místě asi 4 roky. Jejich nevýhodou je, že svými ne-ustále se tvořícími výběžky značně zaplevelují pozemek.
