Kvetoucí trvalyk množíme v létě především vegetativními způsoby rozmnožování. Těchto způsobů je několik. Z velikého sortimentu vzpomeneme rozmnožování těch nej vděčnějších druhů. Vegetativně můžeme rozmnožovat trvalky dělením trsů, řízky a roubováním. Nezpomínáme, že trvalky kvetoucé celé léto v roce, kdy je množíme, příliš nepokvetou, a je tedy na zvážení, zda ´k jejich množení nepředpěstovat nějaké matečné trsy rok dva předem
Při dělení rozdělujeme trsy na částečky tak, aby každý měl kořínky, které poněkud zkrátíme, jae-li o cibulovité trvalky, pak se snažíme odděliti cibule. Dělení trsů je způsob nejjednodušší. Oddělky vysazujeme hned na záhony, kdežto u většiny cibulovitých květin uchováváme cibule v kolnách nebo sklepích, abychom je nasázeli na podzim zase ven.
Pro rozmnožování trvalek řízky si pořídíme ohrazený záhonek prkny a skříň upravíme na způsob pařeniště. Jedna strana, a to obyčejně proti jihu, bude nižší, aby po položení okna (oken) ležela poněkud šikmo nakloněná. Jde-li o menší počet řízků, pak z nižší bedničky odejmeme dno a upravíme ji tak, aby k jedné straně byl mírný sklon. Položíme ji pak na záhonek a připravíme si tabulku skla na pokrytí. V obou případech dáme na záhonek uvnitř skříně asi 2 až 3 cm čistého ostrého písku. Po urovnání povrchu písek přitlačíme a je-li suchý, pak jej vydatné zalijeme. Bylinné řízky strkáme pak do skříně.
Po nastrkání řízky důkladně zalijeme, položíme okno a další ošetření řízků je velmi jednoduché. Ráno asi o 8. hodině řízky pokropíme a na okno (nebo bedničku) položíme prkna. Večer asi o 5. hodině sejmeme stíny, řízky pod oknem opět pokropíme. To děláme každý den, pokud řízky nezakoření. Pak se sejme okno a po otužení se mohou rostliny vysázet na záhonek; obyčejně se to dělá až na jaře.
Množení letních trvalek dělením
Dělením trsů množíme hned po odkvětu většinu časně na jaře kvetoucích trvalek (na příklad Arabis albida, Phlox amoena, divaricata či canadensis, setacea, Trollius, Aubrictia, Alyssum, časně kvetoucí Saxifraga, Bellis, Hepatica triloba), v létě lilii bělostnou — Lilium candidum, když její stvol odumřel; cibule se mají hned nasázet nebo uchovat (ne na dlouho!) v mírně vlhkém písku. Cibule se sázejí asi 15 cm pod povrch půdy.
V červenci dělíme Iris germanica, pumila, palida, florentina, aphylla, v srpnu pivoňky — Paeonia officinalis, albiflora či ehinensis. Listy se jim zkrátí na polovinu. Ani kosatce (Iris), ani pivoňky se nesázejí hluboko! Jen tak, aby dužnaté kořeny bylý pokryty trochou země Chceme-li si uchovat zdravé a na jaře bohatě kvetoucí cibulnaté květiny (hyacint, tulipán, narcis), pak jim necháme klid až do uschnutí listů. Pak cibule (trsy) vyjmeme z půdy a necháme je vyschnou ti ve stinném místě pod střechou. Když dobře doschly, uloží se do besídky, do sklepa nebo do jiné tmavé místnosti. Napřed se “ovšem očistí od uschlých kořenů a lodyh. Ostatní druhy kvetoucí časně z jara (šafrány — Crocus, bledule, sněženky, ladouky — Selila) je lépe ponechat v půdě do počátku srpna, kdy se mohou trsy vyndat, rozdělit a nasázet na stanoviště. Ukládá jí-li se jejich hlízy (cibule), pak se to má dít v mírně vlhkém pisku. Sázejí se dříve než hyacinty, tulipány a narcisy, a to již v srpnu či počátkem září. Je hezčí, když sázíme (obyčejně do trávníků nebo na okraji keřových skupin) několik hlízek pohromadě. Na místě mohou zůstat po několik let.
Množení letních trvalek řízky
Letními (bylinnými) řízky množíme v létě hlavně tyto druhy trvalek: Arabis, Phlox divaricata (canadensis),
srdcovnici — Dicentra (pokud vrchoiky jsou plné, dužnaté), Viscaria (Lychnis viscosa), Dianthus (po odkvětu si vytrvalé karafiáty a hvozdíky tvoří nové výhonky) a Viola cornuta. V srpnu můžeme dělit trsy těchto druhů: Astilbe, Primula acaulis, veris, elatior, Pyrethrum roseum. Poslední druh žádá trošku více péče. Trvalkové řízky se sázejí hustě do silně humusovité země poměrně hustě, nad nimi se udržuje mírný stín, kropí se za veder. Teprve když si vytvořily bohaté kořání, sázejí se na 30 až 40 cm od sebe.
Roubováním se rozmnožují plnokvěté vytrvalé šatery (Gypsophila paniculata). K tomu účelu se vysévá semeno časně na jaře a v létě, když šater kvete, vyzvednou se semenáčky ze země, uřízne se jim vrcholek až do kořene a na kořen se roubují výhonky, které nekončí květem. Roubuje se na kozí nožku a zavazuje bílou bavlnkou. Jsou k tomu zapotřebí dobré oči a netřesoucí se ruce. Kořeny i vrcholky jsou titěrné malé. Při správném provedení rostou roubovanci na sto procent. Oroubované kořeny se zapustí do písčité země až po roub a mezi roubovance se uloží slabá vrstva krátce řezaného mechu nebo rašeliny, aby místo roubování bylo zakryto. V bedničce nebo v pařeništi pod sklem (oknem), zastíněném třeba papírem, při mírném rosení srostou rouby s kořeny do pěti dnů, načež se obyčejně sázejí do malých hrnečků do písčité obyčejné země. Po nasázení až do mírného zakořenění se udržují ještě v pařeništi pod okny a stínem. Když rostliny mírně prokoření hrnky (vyklopením se o tom přesvědčíme), větrá se, po otužení se sejmou okna. Přes zimu se’ chovají sice v chladu, ale chrání se v pařeništní skříni přikrývkou před vlivem silných mrazů. Na jaře se vysazují na místo.
