Naše lékárna za oknem se tentokrát nebude zabývat žádnou exotickou rostlinkou, ničím, co by se muselo pěstovat. Podíváme se mezi docela obyčejné plevele. Kdo by neznal macešku — tedy správně violku trojbarevnou. Vždyť roste téměř v každé zahrádce, a co teprve na okrajích polí, zvláště těch, kde se pěstuje obilí nebo jiné zemědělské plodiny. Tam jich bývá doslova jak naseto. Můžeme ji najít i na úhorech, rumištích, na skalnatých půdách a podél cest. Je rozšířena v celém mírném pásmu severní polokoule.
Violka trojbarevná (Viola tricolor L.) je jednoletá nebo víceletá rostlina s trojhrannou, přímou nebo poléhavou větvenou dutou lodyhou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, s vejčitě elipsovitými čepelemi, vroubkované a mají pe řenosečné palisty s dvěma až čtyřmi páry postranních úkrojků a velkým konečným úkrojkem. Nevonící květy vyrůstají na dlouhých stoncích z úžlabí listů. Květy jsou souměrné a skládají se z pěti zelených kališních lístků ohnutých dolů, s přívěskem, a z pěti korunních plátků, z nichž horní dva jsou zpravidla fialové. Zbývající tři jsou nažloutlé s tmavou kresbou a žlutou skvrnou. Tyčinek je pět. Plodem je tobolka. Kvete od dubna až do října.
V rámci popsaného druhu rozlišují botanici ještě dvě plemena — violka trojbarevná pravá a violka trojbarevná podalpská. Dříve k nim náleželo ještě plemeno violka trojbarevná rolní, které se však dnes považuje za samostatný druh violka rolní (Viola arvensis ). Na léčivé účinky této violky rolní jsou rozporné názory. V zahradách pěstované velkokvěté odrůdy macešek, označovaných obvykle jako Viola x wittrockiana GAMS. nejsou k léčebným účelům vhodné a nesbírají se. Z účinných látek obsažených ve violce trojbarevná je to např. alkaloid violametin, saponiny, silice – složená převážně ze sloučenin kyseliny salicylové (např. metylesteru), dále třísloviny, cukry, sliz. V květech jsou obsaženy flavony, violakvercitrin a anthokyanový glykosid. Pokud jde o přítomnost saponinu, existuje velká proměnlivost obsahu jedinců.
Violka trojbarevná náleží mezi rostliny, které mají velmi starou, léčebnou tradicí. Její doména byla především v oblasti léčby kožních chorob a poruch metabolismu, kde se používala ve formě tzv. čajů čistících krev a považovala se v této indikaci za jeden z nejlepších prostředků. Ze specialit to byl např. přípravek Pulchrette. Byly to tablety doporučované při některých kožních chorobách. Obsahovaly výtažek z violky.
Dnešní léčebné použití vychází v podstatě z již naznačené indikační oblasti. Odvary ve vodě nebo i v mléce se doporučují k omývání při různých vyrážkách — zejména u lícního oparu dětí, při trudovitosti, uhrovitosti a ekzémech. K tomu účelu se někdy koupele a omývání kombinují i s vnitřním užíváním odvaru, do kterého se kromě violky přidávají i další komponenty, jako např. fenykl, pýrový kořen, kopřiva apod. Jsou zmínky i o používání čerstvé šťávy vylisované z violky. Další oblastí použití je při léčení chorob dýchacího ústrojí, kde uvolňuje hleny a podporuje vykašlávání, a u chorob močového ústrojí, kde se příznivě uplatňuje její diuretický účinek. Esence z čerstvých rostlin se používá jako pomocný lék u reumatických chorob. Odvar byl někdy také doporučován k mytí hlavy při vypadávání vlasů. Účinné látky violky aktivují výměnu látkovou a urychlují vylučování škodlivých látek z organismu. Obvykle se udává, že lihový výtažek z rostliny je účinnější než vodný výluh.
Maceška však není rostlinou úplně neškodnou. Po velkých dávkách a dlouhodobém užívání se může dostavit zvracení, průjem a svědivé kožní vyrážky. Nakonec je třeba uvést, že violka je v současné době rostlinou celkem opomíjenou. Své postavení si udržela především v lidové medicíně. Kvetoucí nať se sbírá dvakrát až třikrát do roka, zpravidla od května do srpna, seřezáváním neodkvetilých zelených částí nízko nad zemí. Sbírané části nesmějí obsahovat plody. Z nasbírané nati vytřídíme uvadlé, špatně zbarvené a zdřevnatělé části, rozprostřeme do tenčí vrstvy a sušíme ve stínu co nejrychleji, aby si nať zachovala původní barvu. K sušení je možno použít i teplého vzduchu až do 50 °C. Správně usušená je bez pachu a má trochu nasládlou chuť. Chráníme ji před sebemenší vlhkostí, která může způsobit změnu barvy (zhnědnutí) a tím úplné znehodnocení
