Tento staronový námět se stal v současné době opět časovým.Mnozí z nás vzpomněli na své maminky a babičky, které ve svých zahrádkách pěstovaly a pečlivě ošetřovaly i takové »kytky«, které bolesti tišily, anebo jejich kuchařské umění — jako koření — doplňovaly. Nemusí být ani zdůrazňováno, že jednotlivé tyto rostlinné druhy, jež do této skupiny užitkových rostlin patří a celkové zahrádkářské poznáni vhodně rozšiřují, mohou za určitých okolností sloužiti jako okrasa a vhodné doplnění naších zahrad.
Mezi nimi je jich dosti, jež náležejíce do různých rostlinných čeledí, mají svůj osobitý ráz jednak ve vzrůstu, dále v barvě, tvaru jednotlivých trsů nebo skupin rostlin, bá dokonce jako celých porostů, jindy zase působí dobře jako osamoceně stojící jedinci — solitéry.
Takovouto mnohotvárnost u jiných kulturních rostlin okrasné ovšem vyjímaje — můžeme sotva nalézt. Ony se dají velmi často užít jako rostliny pro skalky, jindy zase jako bahenní, jiné jako vhodné pro obruby, mnohé jako podrost stromů a najdou se i takové, které snášejí nejprudší výsluní.
Tyto stanovištní nároky a jejich rozdílnost, dále pak početnost druhů je vlastně pro zahrádkáře příjemnou okolností, aby též rostliny léčivé i kořenné ve svých zahradách nebo někdy i malých zahrádkách podle osobité záliby uplat¬nil a tím si takřka založil malou užitkovou botanickou zahrádku.
Léčivky a jejich užitek
Důležitý je však též jejich skutečný užitek. Pokud se jedná o druhy, které u nás rostou a v kultuře se daří, přišla vhod i ta malá množství v zahrádkách vypěstovaná jako velmi účinná výpomoc. Vzpomeňme si jen, jak těžko jsme obstarávali tak hojně u nás divoce rostoucí český heřmánek, majoránku, tymián, lipový květ, květ bezu černého a jiná lidová léčiva.
Po stránce pěstitelské vyžadují tyto rostliny určité znalosti. Jejich pěstování se však u jednotlivých druhů často podstatně liší. Někdy stačí vysaditi od každého rostlinného druhu jen jednotlivou rostlinu nebo malé skupinky, jindy zase je vhodné založiti malé záhonky. Tam, kde je k dispozici dostatek pozemku, možno u druhů, skýtajících kuchyňské koření, oseti nebo osázeti větší záhonek jedním rostlinným druhem. Po prvém pokuse se pak ukáže, zda ten který rostlinný druh je pro zahrádkáře žádoucí, nebo jakkoliv jinak zajímavý.
Po začátek nutno si však uvědomit několik opatrností, podle nichž se tyto rostliny dají seskupovati. Povšechně je rozdělujeme na rostliny divoce rostoucí — »sbírané« — a rostlinné druhý, ‘jež jsou záměrně pro užitek kultivovány — »pěstované«. Jiné seskupení jest, že jsou jednoleté nebo dvouleté a ostatní zase vytrvalé. Též, co se z nich sklízí, má značnou důležitost: může to být kořen, který pak sušený nazývají drogisté Radix nebo nať — Ilerba, nebo jen listy — Folie, květ — Flores, semeno — Semen, plody — ictus a jiné. Jako další jest si třeba ujasnit, zda se oho kterého druhu jedná o rostlinu vysloveně léčivou o kořennou, či zda její použití slouží oběma těmto užitým směrům. Některé z těchto rostlinných druhů jsou k potřebné ještě k jiným účelům a zužitkovávají se na v průmyslu likérnickém, konzervačním, při výrobě silic, voňavkářství a jinde — prostě stávají se z nich rostliny mické v širším slova smyslu.
Pěstování léčivek
Pokud se půdy týká, daří se tyto rostliny nejlépe na živných , kultivovaných stanovištích s vhodnými vlhkostními poměry. Zahradnicky připravené pozemky jim vyhovují a dávají pěkné výnosy. Na těžkých půdách rostou špatně a obvykle rychle zacházejí, většině případů jsou vděčny za teplejší a slunné polohy, které však se daří i při částečném zastínění, případně a severních svazích.
Místo hnoje používáme často dobrý proleželý kompost, oť mnohé z nich nesnášejí čerstvou chlévskou mrvu. Jedno z nejdůležitějších starostí při pěstování těchto rostlin je udržet porost, případně jednotlivé rostliny v čistotě a plevelu prosté.Množí se buď semeny, nebo sazenicemi. Sazenice mohou býti vypěstovány ze semen v pařeništích nebo také přímo na záhonku. U některých používá se sazenic vegetativních, t. j. oddělků starých rostlin.
Téměř všechny po sklizni sušíme, abychom je konservovali pro dobu pozdějšího použití. Proto sklizeň i sušení jsou velmi důležitým činitelem při výrobě konečného produktu, t. j. rostlinné drogy, a oba tyto úkony mají veliký vliv na jakost drogy. Je k tomu třeba trochu zkušenosti a péče. V zásadě se jedná o to, abychom sklízeli rostliny v tom vývojovém stadiu, kdy mají nejvíce účinných látek. (U květů bývá to povšechně tehdy, když jsou z větší části rozvity. Listy nebo nať sklízíme v té době, kdy rostliny začínají nasazovati na květ. Semena, když dozrají. Kořeny pak obvykle na podzim po ukončení vegetace anebo před jejím započetím časně z jara. Části nadzemní sklízíme za suchého počasí, když porost oschl po rose nebo po předcházejícím dešti.
Při sušení jsou důležité tyto okolnosti: sušíme na čistých podlahách nebo na lískách, k tomuto účelu zhotovených, přirozeným teplem. Jen u květů a kořenů vypomáháme si někdy umělým teplem. Rostlinné části rozkládáme do tenkých vrstev. Sušíme v prostorách vzdušných, přitom však zatemněných. Usušené rostlinné části mají míti svou přirozenou barvu a podle možnosti i tvarový charakter.
