Chcete mít svůj vlastní heřmánek? Květy heřmánku mají již tisíciletou lečebnou i kosmetickou tradici. Ordinoval jeho květy GALENUS pod názvem „Charnaimelon“, HIPPOKRATES pod názvem „Euanthemon“, PLINIUS jako „Chamaemelon“ a naši středověcí lékaři jako „rmen“. Odborníci zkoumali náš heřmánek po stránce jakostní a zjistili, že má přece jen některé charakteristické vlastnosti, kterými se řadí mezi přední světové heřmánky a je znám na světovém trhu jako „Chanomilla bohemica“. Dříve pocházela produkce jen ze sběru. Dnes již by tento způsob získávání drogy zdaleka nestačil ani na krytí domácí produkce, a proto je nezbytně nutné, aby se heřmánek pěstoval.
Jak na pěstování heřmánku
Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) jest rostlinou jednoletou. Úspěch pěstování závisí na tom, jak se dovede pěstitel přizpůsobit požadavkům rostliny. Semeno heřmánku jest bez endospermu a obzvláště malé. Vždyť 1000 semen váží v průměru jen 0,026 g. Proto povrch půdy musí být jemně zpracován a dobře utažen. Lože pro semeno heřmánkové musí být natolik pevné, aby je déšť nevtáhl do půdy. Obvykle se píše, že klíčí jen na světle. Pravdou však je, že má semeno rozdílné požadavky na teplotu, je-li na světle nebo ve tmě. Pro pěstitele je výhodnější sít jen napovrch, kde stačí pro vyklíčení již teplota nad bod mrazu. Pro klíčení potřebuje heřmánek dostatek pravidelné vlhkosti. Později již není na přísušek tak choulostivý.
Těřko bychom našli místo kde by heřmánek nešel pěstovat. Snad jen v hustém zápoji stromků by trpěl nedostatkem světla. Jinak se pro heřmánek nehodí půdy vysloveně zamokřené a kyselé. S úspěchem se dá pěstovat až do nadmořské výše 650—700 m n. m.
Vzdálenost jednotlivých rostlin, či lépe jednotlivých hnízd rostlin se řídí jakostí půdy. Zlatým středem zůstává 60 cm a to jak pro řádky, tak i pro čtvercový spon. Pro jarní výsevy se čtvercový spon dobře hodí, protože usnadňuje křížové plečkování. Způsob výsevu je poměrně snadný. Značkovačem (markerem) si vyznačíme vzdálenost a průsečíky vyšlapeme. Sejeme špetkově do předem připravených truhlíků, heřmánek nesnáší přesazování. Aby se semeno co nejdříve přilepilo, je dobře, když se seje po dešti, nebo si pomůžeme zálivkou předem.
Doba výsevu heřmánku je rozdílná a v zásadě se pohybuje mezi začátkem srpna, jako doby výsevu podzimního a končí pak polovicí června nastávajícího roku, jako poslední doby, kdy ještě heřmánek vzejde a kvete. Každý termín setí má svou výhodu i nevýhodu. Úspěch závisí na tom, ve které je to oblasti.
Podzimní výsevy (srpen a září) jsou vhodné pro oblasti s pravidelnými podzimními dešťmi a s nástupem mrazů po 20. říjnu. Heřmánek dobře vzejde a do zimy dostatečně zakoření. Přezimuje velmi dobře — nevymrzá. Výhodou podzimního výsevu je časná sklizeň (konec května, začátek června). Květináče s vysetým heřmánkem však na terase nejsou nijka zvlášť dekorativní, a proto je doporučujeme zapustit do volné země na záhon nebo studeného skleníku.
Zimní výsev (říjen až únor) je vhodný v oblastech s časným nástupem zimy a v oblastech se suchým jarem. Praktikuje se většinou na jižním Moravě. Nehodí se do oblasti s vyšší sněhovou vrstvou.
Jarní výsev (od března do června) jde s výjimkou vysloveně suchých oblastí skoro všude. Jen tam, kde po přechodu zimy nastává velmi suché jaro je velmi riskantní a sucho zasahuje heřmánek v době, kdy je na ně nejchoulostivější.
Pokud se heřmánek pěstuje na menší ploše, může se použít ještě dalšího způsobu založení kultury a tím jest — vypěstování sazenic. Používá se hlavně tam, kde je jarní výsev nejistý, a kde nemáme včas volný pozemek. V takovém případě můžeme heřmánek nasít do truhlíků , a když dosáhne asi 7 cm výšky, vysázet sazeničky do hnízda asi po pěti rostlinách. Obvykle vyhovuje čtvercový spon 55—60 cm.
Heřmánek je klasickou protikřečovou drogou. Užívá se do mnoha čajových směsí, proti kolikám a nadýmání, pro uklidnění srdce i nervů, k léčení ústních a krčních zánětů, k hojení ran, na otoky, a v dětském a ženském lé kařství je prakticky nepostradatelný.
