Za balkonové dvouletky považujeme rostliny kvetoucí a plodící v druhém roce po výsevu. Z květin u nás oblíbených jsou to především: macešky, pomněnky, chudobky či sedmikrásy, silenky, zimní fialy či laky, hvozdíky bradaté, dvouleté karafiáty, malvy či slezy, noční fialy a měsíčnice. První tři druhy se vysévají již v červnu – července, silenky v srpnu září, ostatní v dubnu až květnu. Na skupiny nebo záhony je sázíme koncem srpna, v září. Pokud to jde, sázíme je s kořenovými zemními balíčky, aby se rychleji po přesazení zotavily.
Požadavky na půdu
První 3 druhy, aby bohatě kvetly velikými květy, žádají humusové zahradní půdy, ostatní druhy půdy těžší, propustné. Nikdy nehnojíme při rytí skupin a záhonů čerstvým stájovým hnojem, nýbrž vyzrálým kompostem vydatně pro prvé 3 druhy, pro ostatní mírnými dávkami a doplňujeme je minerálními hnojivý. Na 1 m2 dáváme 2—3 dkg superfosfátu nebo Thomasovy moučky, 2 dkg draselné soli 40%, 5 dkg mletého vápence, pokud nebylo předtím na jaře vápněno. Na jaře, před prvním kypřením dáváme 2 dkg síranu amonného nebo ostravského ledku. Vyšší dávky dáváme jen do půd chudých živinami. Zvláště dusíkem nepřehnejujeme. Většina květin nemiluje nadměrné dusíkaté dávky.
Zálivka a další ošetření
Prvé 3 druhy žádají dostatek vláhy po celou dobu vegetace. Ostatní druhy, aby lépe před zimou vyzrály, zaléváme vydatně až po vyschnutí půdy. Příliš zalévané obyčejně přes zimu shnijí. Též na jaře příliš nezaléváme.
Výše uvedená hnojivá fosforečná a draselná vpravujeme do půdy při rytí, vápenec nebo prosátou starou omítku dáme na zrytý povrch před uhrabáním. Nemáme-li tato hnojivá, dáme asi 3 dkg Hortusu, nebo 2—3 dkg slepičího, též holubího trusu, příp. 5 dkg trusu hovězího na 1 m*. Tato živočišná hnojivá dáváme časně na jaře, jakmile to stav půdy dovolí. Jen docela mírně je kypřením vpravíme pod povrch půdy. Zahradní rasy uvedených druhů, aby bohatě kvet¬ly, žádají více živin než jejich předkové, rostoucí planě v přírodě.
Ochrana rostlin proti spálení sluncem
Zvláště první 4 druhy na skupinách a záhonech před domy, zdmi, na prudkém slunečním svitu, trpívají slunečním úžehem, projevujícím se spálením listů. Kruté zimy ukázalay že nejde o zmrzání, neboť i chudobky přečkaly mrazy bez pohromy, kde byly až do jara chráněny přikrývkou sněhu. Chráníme proto označené 4 druhy lehkou přikrývkou od začátku ledna do jara, nejlépe smrkovou nebo jedlovou chvojí, aby byly chráněny stínem před slunečními paprsky a velikými tepelnými rozdíly mezi dnem ea nocí. Chvoj má být hrubší, aby nedoléhala až na rostliny a mohl pod ní procházet volně vzduch. Kdyby pokrývka přilehla těsně k půdě, byly by rostliny téměř v úplné tmě a půda by se přehřívala.
Macešky
Botanický název zahradních macešek je Viola tricolor L. var. maxima. Původní planý druh je velmi variabilní a kvete ze samovýsevů od začátku léta do podzimu. Ušlechtilé odrůdy vyséváme v létě, aby kvetly především na jaře. Na skupiny a záhony je sázíme v srpnu—září, aby záhy a bohatě kvetly. Sázené až na jaře kvetou později a menšími květy. Největší květy mají rasy »Trimardeau« a »Roggli«. Poslední jsou ranější. Nepřízni zim nejlépe vzdorují rasy »Hiemalis« a »Pirnavské«. Často kvetou již na podzim a z jara v květu pokračují. Jednotlivé rasy se vyznačují četnými odrůdami, většinou s květy pestrými. Jednobarvé se označují jako »alba pura« čistě bílá, »lutea půra« čistě žlutá, fialové jednotlivými jmény. Macešky sázíme na 15 X 15 cm od sebe.
Chudobky – sedmikrásky
Rostou u nás planě a botanicky se nazývají Bellis perennis L. Velkokvěté rasy, dnes převážně pěstované, jsou vedeny jako var. grandiflora hort. a var. monstrosa hort. Podle tvaru květných korunek v úboru dělíme chudobky na var. ligulos a hort. s kvítky jazykovitými a na var. fistulosa hort. s kvítky trubkovitými. V ceníkách bývají značeny chybně jako Bellis perennis floře pleno. Není u nich plných květů,’ nýbrž jen květná korunka je zvětšená. Od jednotlivých ras jsou četné odrůdy v úborech s kvítky bílými, růžovými nebo červenými. Pro sázení do hrnků a při rychlení za okny studeného pokoje se nejlépe hodí odrůdy rasy var. grandiflora.
Pomněnky
Původní druh pomněnek — Myosotis silvatica Hoffm. — najdeme u nás v lesích. Některé typy v rozkvétání mají květy narůžovělé. Druh postupuje až do hor a vlivem změněného prostředí vytvořil řadu poddruhů, které někteří systematikové zařazují jako samostatné druhy. Z nich vznikly zahradní odrůdy, vedené jako M. alpestris hort. (M. silvatica culta Voss). Četné odrůdy jsou nízké, 15 cm, na př. »Viktoria«, jiné vyšší (na př. oblíbená »Indigo« pro tmavou modř). Jsou také odrůdy bílé a růžové. Zakrslé sázíme na 15 X 15, vyšší na 25 X 25 cm. Míšence vedené v cenících jako Myosotis hybrida hort. sázíme v podzimu do hrnků a pěstujeme u oken studených pokojů. Naše zimy venku nevydrží. Jsou to na př. odrůdy »Isolde Krotz«, »Marga Sacher«, »Ruth Fischer«. Mají veliké modré květy.
Ostatní druhy. Silenky pro skupiny jsou nejhezčí od druhu Silene pendula L. (S. rosea hort.). Jsou odrůdy bílé, růžové a červené. Můžeme je sít také v září přímo na místo a pak je protrhat na 15 X 15 cm od sebe. Lze z nich skládat obrazce na skupinách. Ochrana chvojím se doporučuje.
Zimní fialy či laky — Cheiranthus cheiriL. jsou zakrslé (Thom Thumb) a vyšší (tyčkové). Četné odrůdy mají květy okrově žluté, červené, sytě červené, tmavě fialové až černě hnědé, také méně hezké plnokvěté. Nejhezčí jsou odrůdy s květy tmavými. Velice příjemně voní. Příbuzný trýzel — Erysimum a lioni hort. (Cheiranthus all. hort.) má květy zářivě oranžové. Zimní laky sázíme na 20 X 20 (nízké) až 25 X 25 cm od sebe.
Hvozdíky bradaté — Dianthus barbatus L. jsou sice vytrvalé jako některé jiné z uvedených druhů, avšak kvetou nejbohatěji v druhém roce. Proto se pěstují jako dvouletky. Květné lístky jsou po okraji jakoby pilovité na rozdíl od odrůd příbuzného druhu — D. car- thusianorum L., který se u nás najde jen vzácně. Jsou odrůdy nízké i vyšší, bílé, růžové a červené. Míšenci s čínským hvozdíkem kve¬tou dříve a jsou barevnější. Sázejí se na 15 až 20 X 20 cm od sebe.
Dvouleté karafiáty jsou plemenem druhu Dianthus caryophyllus L. Jsou známé jako »Grenadin«, »Vídeňské«, »Berlínské«. Mezi ně můžeme také počítat karafiáty »Klatovské« či »Chorové«. Sázejí se na 20 až 25 X 25 cm od sebe.
Malvy či slezy — Althaea rosea Cav. jsou až přes 2 m vysoké a nejhezčí odrůdy jsou v rase Chaterově. V létě tvoří hezké květnaté ploty na zakrytí na př. kompostů. Nejhezčí lze množit dělením trsů na jaře.Měsíčnice — Lunaria annua L. se pěstuje hlavně pro lesklé přihrádky v šešulích. Zove se také lidově »Zrcádka« nebo »Jidášův peníz«. Sušené vydrží v zimě dlouhou dobu a kombinují se ve vázách obvykle s mochyní (Physalis) s červenými plody. Malvy se sázejí na 60—80 X 80 cm, a měsíčnice na 30—40 cm od sebe.
