Množení trvalek je velmi snadné a je tak trochu smutné, že většinu trvalek si dnes lidé na zahrady a balkony pořizují v zahranických centrech, a nemnoží si je sami. Pěstování i jejich množení je totoiž většinou nenárořné, stejně jako některé trvalky samé
-
Badan srdcolistý (Bergenia nebo Saxifraga cordifolia) 30—40 cm vysoký s hustými vrcholíky květů světle červených, a tlustolistý (B. crassifolia) 15—40 cm s květy tmavě růžovými, převislými: oba z altajského pohoří ; badán himalajský (B. ligulata) s většími květy se nehodí, přezimuje ve studeném skleníku. Kvetou v dubnu a v květnu. Nežádají zvláštní zeminy ani polohy, i když jim lépe vyhovuje čerstvější zem a polostin. Množí se velmi snadno tím, že se kus u země uřízne, zbaví listů a zasadí. Kde pobíhají volně slepice, ohradí se třeba plechovkou zbavenou dna, aby jim neozobaly rašící listy. Semena je možno sít přímo na místo. Jsou klíčivá až tři léta a klíčí za 2—3 týdny po vysetí.
-
Lomikámen trsnatý (Saxifraga dccipiens) je v střední Evropě domovem. Vytváří husté drny. Četné květonosné lodyhy, až 20 cm vysoké, vztyčují v květnu a v červnu 3—9 dosti velkých bílých květů. Je naprosto skromný, hodí se i na skalky. Chceme-li mu přilepšit, nebudeme hnojit, jen zalévat, a postaráme se, aby země byla propustná. Množí se hlavně dělením koncem srpna nebo na jaře. (Saxifraga caespitosa je lomikámen jednokvětý.)
-
Dlužicha krvavá (Heuchera sanguinea) z Arizony je spanilá květinka. Slabá lodyha asi 40 cm vysoká vznáší od května do července hroznovitou latu četných útlých, krásné karminově červených kvítků. Hodí se i do polostínu. Je vděčná za kyprou, vápenitou zeminu. Lze ji množil dělením na jaře (do konce května), semeny koncem srpna v polostínu na navlhčenou vřesovku nebo písčitou zemi vysetými a zemi sotva posypanými, nebo i hříženci v létě.
-
Nelesk japonský (Astilbe japonica), řadí se též mezi tavolíny má sice rád něco vláhy a polostínu, ale daří se v každé zahradní nebo polní zemi bez ošetřováni: jen se kropí za rozkvětu. Je to krásná tr sňatá květina s pěknými listy a hojnými latami četných bílých kvítků, jež se rozvíjejí v květnu a červnu. Množí se dělením na jaře do konce května. Zvláště se doporučuji odrůdy Avalanche a JVarching ton a růžový kříženec s čínským Queen Alexandra.
-
Dvouplátek noholistý (Rodgersia podophylla) pochází z Číny. Daří se na slunci i ve slinu v každé zahradní zemi. Má zvláštní listy pěti-sedmičetné, bronzově zbarvené a květeiistvím připomíná tavolník. Složité laty květů zelenavě bílých pyšní se v květnu—červnu na lodyhách až 100 cm vysokých. Jiné druhy jsou snad náročnější na stín a vláhu. Množí se dělením kořenovými řizky i semeny.
-
Plamének celolistý (Clemutis integrifolia) se u nás vyskytuje niísty divoce nu vlhkých lukách, ale pěstuje se v každé zahradni zemině na slunci i v polostínu. Na četných lodyhách 40—80 cm vysokých rozkvétají od června do konce srpna úhledné fialově modré květy se silnějšími, podélně zvlněnými okvětními lístky. Množí se dělením i semeny, jež. se vysévají nejlépe hned po uzrání, jsou kličivá jen dvě léta a trvá dosti dlouho než vyklíčí.
-
Pivoňka přespolní (Pueonia peregrina) s plnými květy. Je nenáročná, jen přílišný stín ji nesvědčí. Dosahuje až 80 cm výše. Vyniká velikostí květů sytě zbarvených, rozvíjejících se v květnu, původně barvy karminově nachové. Ale je mnoho krásných odrůd, takže je nesnadno si vybrat. Jmenuji zvláště bílou Madame Crusse, fialově nachovou Edouard André, bledě červenou kropenatou Jales Devert, nachově růžovou Isabella. Množí se snadno od srpna do listopadu dělením starších trsů, je jen třeba dbát, aby byl na krčku každého hlízovitého kořene aspoň jeden pupen nebo výhonek. Při sázení se zasypou slabou (3 cm) vrstvou zeminy. Semena sklíčí pomalu a klíčivost trvá sotva rok.Pivoňka čínská kvete až v červnu, je stejně nenáročná a pěstuje se v ještě větším množství od růd; na př. bílá La Vestale, růžová Non plus ultra, světle žlutá Canary, nachová Ruina triumphans.
-
Srdcovnice (Dicentra spectabilis) z Číny, je jedna z nejspanilějších trvalek. Svými převislými hrozny růžových květů s dvěma ostruhami půvabného tvaru potěší každého. Roste do výše až 90 cm, není náročná na půdu, roste na výsluní i v polostínu, jen v sušší zemi je nutné ji na jaře zalévat než roz¬kvete. Množí se kořenovými oddělky a řízky z kořenů i z výhonků. Může se pěstovat i v hrncích.
-
Štěničník stálezelený (lberis sempervirens) z Kréty, není příliš náročný, avšak spíše mu svědčí zem propustná, ne příliš vlhká a výsluní. Dorůstá 30 cm, má listy stále zelené a na jaře v dubnu—květnu v hustých okoličnatých hroznech četné kvítky, bílé jako sníh. Jsou i odrůdy s plnými květy i odrůdy červenavé barvy. Množí se v srpnu nebo ještě v září, též na jaře do konce května dělením, odnožemi, na jaře i v létě řízkováním. Semena udržují klíčivost tří roky, klíčí za 14 dní.
-
Mydlice lékařská (Saponaria ófficinalis) vyniká svou přizpůsobivostí a nenáročností. Daří se bez ošetření v zemi suché i vlhké, štěrkovité i bahnité. Je nízká nebo vysoká (až 100 cm) podle toho kde roste. Květy v husté latě složené z vidlanů se rozvíjejí v červenci a v srpnu, jsou barvy světle pleťově nebo karmínově růžové i bíle. Množí se dělením a kořenovými oddělky nebo i semenem.
-
Kakost iberský (Geranium ibericum) z Kavkazu a domácí kakost luční (G. pratense) nevyžadují žádného ošetřování. Daří se na výsluní i v polostínu v různé zemině, lberský je o něco nižší, má květy modrofialové, v květnu, červnu i červenci; luční má květy chrpově modré, Šeříkové, bílé, jednoduché i plné od června do srpna. Množí se dělením a semenem.
-
Plaménka latnatá (Phlox paniculata) je jedna z nejkrásnějších trvalek, asi 20 cm vysoká. Svědčí jí země propustná, hlinitá, vápenitá, a výsluní. Není náročná, avšak snadno změní barvu. Liší se květenstvím i barvami a má velké množsví odrůd.
-
Lilie cibulkonosná (Lilium bulbijerum) je jedna z nejskromnějších lilií. Roste na slunci i ve stínu. Květy na lodyze 50—120 cm vysoké se vyznačují v červnu zářivou červení. Množí se také cibulkami z paždí hořejších listů, které už třetí rok mívají květ.
