Orlíčky se odedávna pěstují v našich zahrádkách, zvláště venkovských, jako oblíbená a vděčná trvalka. Její rodové jméno Aquilegia je odvozeno od latinského slova „aquilegus“, což znamená sběrač vody. Míněn tím byl patrně tvar květní korunky, kterou by bylo možno nabírat vodu. České jméno orlíček vzniklo vlastně nesprávným přetlumočením z latiny, poněvadž Aquilla znamená orel.V našich zahradách byl dosud rozšířen náš domácí druh Aquilegia vulgaris L., který je asi 50—80 cm vysoký, a má většinou květy modrofialové, s krátkými zahnutými ostruhami. Kromě modrofialových se též někdy vyskytují barvy růžové, až tmavě purpurové a barva bílá. Barvy jsou však lomené, matné. Tento orlíček byl oblíben pro svou nenáročnost a vděčnost. Je to velmi trvanlivá a odolná trvalka, která nevymrzá a snáší docela dobře i agresi plevelů, jako pýru apod. Roste docela dobře i v trávníku a každoročně kvete.
V zahradách méně rozšířený druh, v zahradnictví však se pěstuje, Aquilegia chrysantha Grav. Je asi stejně vysoká jako předešlá, listy však má jemněji dělené, květy má světle žluté, s rovnými štíhlými ostruhami. Z dalších samostatných druhů je třeba uvést Aquilegia coerulea James, asi 50—60 cm vysoká, se sivě zelenými listy, s květy lehké stavby s dlouhými, rovnými ostruhami. Barva květů je modrá, nebo modrá korunka a bílý kalich. V čistém druhu není tento orlíček mnoho rozšířen, zato ho bylo často použito ke křížení a tím vznikly opravdu krásné hybridy nejrůznějších barev.
Aquilegia flabellata je nízký orlíček, jen asi 25—30 cm vysoký s velkými šedozelenými listy a velkými modrobílými květy se zahnutými ostruhami. Tento orlíček je velmi hezký a bylo ho též často použito ke křížení, čímž vzniklo několik velmi krásných hybridů. Nejnižší orlíček je Aquilegia discolor Kant. Je jen asi 10—15 cm vysoký, miniaturní keřík, květy jsou světle modré, s bílou. Hodí se dobře do skalek.
Jak jsme se zmínili, nejkrásnější a stále více oblíbené jsou hybridy, které vynikají nejen lehkou stavbou a velikostí květů, ale hlavně jejich barvami. Na vzniku těchto hybridů se podílely hlavně druhy A. coerulea, A. flabellata, A. chrysantha a jiné. Hybridy mají tyto barvy: bílá, žlutá, růžová, modrá, dále pak dvoubarevné, které jsou zvlášť půvabné: červenobílé, (pěstují se pod odrůdovým jménem Crimson Star), červenožluté, růžovožluté, bílé se žlutou, modré s bílou, fialové se žlutou i jiné. Skupina keřů těchto dvoubarevných orlíčků je skutečným klenotem.
Orlíčky jsou velmi přizpůsobivé a daří se dobře v běžných zahradních podmínkách. Nejlépe se daří v mírně vlhké dobré zahradní půdě. Snáší dobře i mírný polostín. Množí se skoro výhradně semenem a to celkem snadno při jarním výsevu, nejlépe v březnu do studeného pařeniště, brzy vzejdou. Mladé rostlinky přepícháme buď opět do pařeniště, popřípadě jen ven na dobře připravený záhon, který přistíníme a udržujeme dostatek vláhy. Do podzimu dorostou rostliny pravidelně do dostatečné síly, aby se mohly buď ještě na podzim, nebo na jaře sázet na místo. Vzdálenost rostlin záleží na druhu. Normální vyšší druhy sázíme na 50 až 60 cm, z nízkých A. flabellata stačí 30 cm a nejmenší A. discolor jen 15—20 cm. Kdo by si chtěl rostliny sám vypěstovat, má možnost semeno získat v obchodě se semeny, kde je běžně k dostání A. vulgaris hybrida a dále A. californica.
