Mezi nejranější, nejchutnější a proto také nejhledanější naše ovoce patří velkoplodé zahradní jahody. Málokteré ovoce se může také vykázat tak vysokým obsahem různých vitaminů a minerálních solí, dále obsahem cukru, železa, fosforu, sodíku a vápna, jako právě velkoplodé jahody. Podle testů obsahují velkoplodé jahody stejné množství vitaminu C jako ovoce jižní, k nám dovážené (pomeranče, citrony a grapefruity). Dnes, kdy je vědecky dokázáno, jak velký význam pro zdraví všech lidí má vitamin C a ostatní minerální soli, které jsou ve velkoplodých jahodách obsaženy, je žádoucí, aby plody jahod se pokud možno v největším množství dostaly na stůl našich spotřebitelů a aby jahody byly především v dostatečném množství pro naše děti. Bohužel, pěstování velkoplodých jahod není u nás dosud tak rozšířeno, ale nemůže být vážným problémem vysadit a pěstovat velkoplodé jahody, a to pro vlastní spotřebu – bez přídavků chemických hnojiv. Daří se jim dobře i na malých předzahrádkách a čím dál více populárnější jsou i převislé jahody na balkony.
Pěstování jahod je jednoduché
Jahody rostou všude i ve vyšších polohách, je-li pro ně přiměřeně upraveno prostředí. Nejvýhodnější je však půda hlubší, hlinitá, nebo hlinito-písčitá s dostatečně vlhkou a propustnou spodinou. Neprospívají však na pozemku stále zamokřeném s vysokou spodní vodou, kde jahodám kořínky zahnívají a rostliny snadno vymrzají. Jahody zůstávají na místě po 4 až 5 roků a proto vyžadují pozemek náležitě připravený a pohnojený. Základním hnojivém je chlévský hnůj, který před výsadbou v dostatečném množství zapravíme do země. Nejlépe však půdu pro jahody upravíme následovně: Půdu hluboko zryjeme, nebo zoráme; urovnáme a vydatně pohnojíme dobře uleželým kompostem nebo zetlelým hnojem. Hnojivo zapravíme do země jen mělce, protože jahody mají kořeny při povrchu půdy. V případě, že by přišlo hnojivo hluboko’ do země, kořínky jahod by se nedostaly k živinám a tak by zůstalo hnojivo nevyužito. Půdu znovu urovnáme a pohnojíme Thomasovou moučkou a rozhašeným vápnem, nebo mletým vápencem a zahrabeme do země.
Jahody vysazujeme buď na podzim nebo na jaře. Podzimní výsadba je od srpna do října. Nejvhodnější doba pro výsadbu je však v září, kdy již nejsou tak parné dny, takže sazenice lépe zakoření, zesílí a jsou odolnější proti mrazům. Na jaře se vysazují ihned po rozmrznuti půdy, nejpozději však do konce dubna.
Sazenice pro výsadbu máme buď svoje nebo si je objednáváme. V případě, že sazenice obdržíme v době, kdy jsou velká vedra, je nutno rozložit je ve sklepě nebo v jiné chladné místnosti, kde je po vychladnutí pokropíme vlažnou vodou (ne studenou). Není-ťi toto opatření, vzniká obava, že sazenice jsou během dopravy zahřáté, zapařené a při výsadbě jich mnoho uhyne.
Pro úspěšné pěstění je důležitá volba vhodné odrůdy. Nejznámější podle doby zrání jsou: Bohumír-Landovský, Deutsch Evern, Vítěz, Laxton Noble, Královna Luisa, Bedford Champion, Pozdní z Leopoldshallu a Madame Moutot. Je ovšem ještě mnoho dalších odrůd, které jsou jmenovaným podobné. Uvádí se přes 3000 vypěstovaných odrůd velkoplodých jahod.
Jahody sázíme podle šňůry nebo značkovače do 4řád- kových záhonů a spony na vzdálenost 40 X 40 cm,u bujně rostoucích odrůd na 50 X 50 cm. Na větší výměru se nejlépe osvědčuje výsadba jednořádková, t. j. řady od sebe na 80 cm a v řadách na 30 až 35 cm. Tato výsadba má tu výhodu, že půda se snadněji obdělává a sklizeň 1 další ošetřování je snazší. Sazenice k výsadbě mají být silné, zdravé, řádně zakořenělé a pokud možno i se zemními balíčky. Sazenice je nejlépe brát po dešti anebo po předchozí zálivce, aby zemní balíčky byly co největší. Sazenice sázíme tak hluboko, jak původně rostly, t. j. po krček. Hlubokým sázením by střed sazenice zahnil a nevytvořily by se nové listy. Vysoko nasázené sazenice nedosáhnou svými kořeny vláhu, takže usychají.
Aby na šlahounech vyrostly silné sazenice jahod, necháváme nejvíce pět sazenic. Má to být vždy první rostlina od matečného keře, za níž šlahoun odřízneme. V prvním roce, než se jahody rozrostou, můžeme vysadit mezi řádky salát, který slouží zároveň jako návnada pro případ, že v místě jsou ponravy chrousta, které dávají přednost salátu před tvrdými jahodami. Pod poškozeným salátem nebo Jahodami můžeme ponravy snadno vyhubit.
Jahody po výsadbě okopáváme a plejeme tak, aby byly zbaveny veškerého plevele (hlavně pýru), který výsadbu ochuzuje o potřebné živiny, vláhu i světlo. Zkušenosti dokazují, že na Ošetření v prvém roce po výsadbě závisí celkový úspěch či neúspěch dalšího pěstění. Zanedbá-li se výsadba v prvém roce, nemá již další snaha po nápravě velkého úspěchu. Proto v prvém roce jahody několikrát okopáváme, plejeme a otrháváme výhony, aby se sazenice řádně vyvinuly.
Je-li vysázeno na podzim včas, můžeme již na jaře počítat se slušnou úrodou. Plodů sice nebývá po prvé mnoho, ale zato bývají zvlášť velké, vyvinuté a vybarvené.
Zalévání a hnojení jahod
Dostatek vláhy, hlavně během vývoje plodů, je důležitou podmínkou pro velikost a jakost plodů. Není-li přirozené vláhy, mají se jahody zalévat. Nejlépe se osvědčuje zavodnění v rýžkách. Suchem trpící jahody dávají sklizeň až o polovinu menší.
Aby se plody neznečistily zeminou v době prudkých dešťů a zálivky, předcházíme tomu podestýláním (mulchováním), čímž rozumíme pokrytí půdy pod květenstvím různým materiá¬lem, jako: dřevitou vlnou, rašelinou, mechem, listím, jehličím, pilinami a lesní hrabankou. Mezi zahrádkáři je též rozšířeno používání různých; typů dřevěných podpěr a kovových (drátěných) stojánků, o které se podpírají květné stvoly s ovocem. V poslední době še zavádí podestýlání jahodiště řezanou slámou (prostbu plevele V která se rozprostře mezi sazenicemi stejnoměrně ve výšce 6—8 cm. Je-li tato podestýlka dost, silná, vystačí po celou dobu trvání výsadby, t j. po 3 až 5 roků. Rozprostřená sláma zabrání nejen znečišťování plodů v době zrání, ale zabraňuje také vypařování vláhy, růstu plevele, zakořeňování výhonů a vymrzání sazenic.
Dobrá sklizeň jahod
Sbírání plodů je nutno věnovat náležitou pozornost. Plody se při sklizni obyčejně prsty odštípnou se stopkou asi 1 cm velkou. Při trochu cviku se plody lépe odstřihnou nůžkami tak, že jednou rukou se jahoda uchopí a druhou se odstřihne. Jahody se tímto způsobem tolik nepomačkají. Jahody se sbírají, když jsou vybarveny, avšak ještě tuhé, asi den před úplnou zralostí. Jahody se při sklizni ukládají do mělkých bedniček, nejlépe o jedné vrstvě, aby se nepomačkaly. Bedničky se vykládají jahodovými listy neb papírem. Sbírá se nejlépe v časných ranních hodinách. Sklizené jahody se ukládají do chladné místnosti nebo sklepa. Mokré jahody se nemají sklízet.
Jahody tvoří základ květenství pro příští rok již v měsíci srpnu a proto je důležité, aby právě v tuto dobu, kdy jahody jsou danou úrodou zesláblé, byla půda rychle okopána, zbavena plevele a dostatečně zásobena vhodnými živinami.
Srpnové hnojení ovlivňuje množství a jarní hnojení má význam pro jakost a velikost plodů. Na podzim hnojíme Thomasovou moučkou a vápnem, a na jaře během vegetace přihnojujeme citramfoskou. Močůvka je také dobrým hnojivém pro jahody, hlavně v předjaří, během vegetace před květem a brzy po sklizni. Nejlépe je, když je zředěna na polovic vodou. Močůvky nesmíme použít v pozdním létě, poněvadž prodlužuje vegetaci do zimních měsíců a tím snižuje odolnost rostlin proti mrazům a podporuje náchylnost k různým chorobám. Fekálií lze použít k prolévání kompostů nebo rašeliny, ni¬koliv však k přímému hnojení, neboť obsahují škodlivé výměnné látky.
Množení jahod
Jahody se množí rostlinkami, které samovolně vznikají na úponkových výhonech. Výhony (šlahouny) se tvoří již během vývoje plodů, avšak teprve po sklizni se veškerá síla přesune na tyto výhony, které v důsledku toho bujně rostou, obzvláště při hojné zálivce. Každý výhon vytváří postupně za sebou několik rostlinek, z nichž pro výběr sazenic k dalšímu pěstění se ponechává v pořadí prvá od matečné rostliny a za tou se výhon zaštípne.
Mladé sazenice se mají získávat jen z nejmladších matečných rostlin, neboť u těchto je půda ještě v plné plodivé síle a jahodiště není ještě plně zarostlé, takže tímto způsobem získáváme nejsilnější sazenice. Rostlinky můžeme nechat ve spojení s matečnou rostlinou až do úplné výsadby. Pochopitelně, že matečné rostliny touto výživou mladých sazenic slábnou a proto se doporučuje nechávat asi 5 sazenic u každé výběrové matečné rostliny a další výhony včas otrhávat, nebo jinak by nám jahodiště úplně zarostlo a tak se znehodnotilo.
Další možnost množení je ta, že při řezání prvních výhonů (asi v měsíci červenci) vybíráme nejsilnější rostlinky, které se od matečné rostliny a výhonu odříznou nožem. Jsou-li sazenice více zakořenělé, vyrýpnou se lopatkou. Slabé, vadné a nemocné rostlinky odstraníme. Vytříděné sazenice sázíme na předem připravené místo, na vzdálenost 10 X10 cm. V prvních dnech po výsadbě se sazenice často stříkají, aby rostlinky dříve zakořenily. Rádně zakořenělé sazenice vyndáváme pak kdykoliv k další výsadbě. Před příchodem zimy mají být jahody zbaveny výhonů a veškerého plevele.
Zimování jahod
Jako ochrana na zimu a před holomrazy po¬krýváme sazenice dlouhým slamnatým hnojem nebo lehce chvojím. Nemáme-li tohoto materiálu, ponecháváme na rostlinách veškeré listí, aby tyto aspoň částečně chránily střed rostlin před holomrazy.
Druhý rok, jakmile půda oschla, zbavíme jahody starých a . odumřelých listů. Odstraníme současně všechny rostliny zakrnělé nebo nemocné. Brzy z jara po prvé a před květem po druhé jahody okopáváme a ničíme plevel.
Při okopávání po sklizni se má k jahodám přiměřeně přihrnout půda, neboť v pozdním létě se tvoří nad starými kořeny kořeny nové, které mají přímý vliv na lepší vývin květných pupenů. Není-li toto opatření včas hotové, nové kořeny zaschnou a odumřou.
Výsadba jahod se též velmi dobře hodí pro mladý ovocný sad, kde se doporučuje jako nejvhodnější podplodina. Půda, na kterou jsme ovocný sad vysadili, bývá obyčejně dostatečně humosní a v takové půdě se dobře daří i jahodám. Jahody, mají-li splnit svůj účel, potřebuji v době vegetace hodně živin a proto před výsadbou musíme pozemek řádně připravit a pohnojit. Hnojíme asi dvakrát tolik, jako pod brambory. Výsadbu volíme jednořádkovou. Jahody koření mělce a proto i obdělávání nebývá hluboké, takže se kořeny mladých stromků nepoškozují. Časté obdělávání jahod prospívá současně ovocným stromkům, které se v důsledku
toho dobře vyvíjejí a proto dříve a více rodí. Jahody, vysázené v ovocném sadě, nejsou na závadu ani pn ochraně ovocných stromků proti škůdcům a chorobám, neboť tyto postřikujeme hlavně v době vegetačního klidu a brzy z jara, kdy jahody ještě nekvetou, a postřikové látky normálně ředěné, listům jahod neškodí.
Choroby a škůdci jahod
Nejrozšířenější je larva chrousta, skvrnitost listů, plíseň sivá, háďátko jahodníkové, roztoč jahodníkový a jiné. Jejirh výpis by zabral více místa a proto se omezím jen na dnes nejnebezpečnějšího škůdce, a to larvu chrousta, které v některých místech dovedou úplně zničit jahodové výsadby. Je proto nutné je z půdy vybírat a ničit. Jako návnada se používá, jak již bylo uvedeno, salát. Jakmile začne vysázený salát nebo jahoda náhle vadnout, je nutno se podívat pod kořeny poškozených rostlin a zjistit, jaká je příčina vadnutí. Další způsob hubení: Ke konci léta se vykopou jamky asi 30 až 40 cm hluboké, které se naplní hnojem a sešlapou. Ponravy se stahují do mírně hřejícího hnoje, který se vyhodí v zimní době, rozhodí po povrchu a zničí. Také ničení kainitem je velmi účinné.
