Lilie bezesporu patří mezi nejkrásněji kvetoucí květiny, a je velká škoda, že je na našich terasách a balkonech nalézáme tak zřídka kdy. Ačkoli to jejich vyšší vzrůst nenaznačuje, jsou ideální pro pěstování ve větších nádobách – a hodí se práve pro doplnění výsadeb na ropzlehlejších balkonech a terasách. Lilie diobře snáší přímé slunce a její pěstování je tak celem snadné.
Jako každá rostlina, tak i lilie potřebují na zahradě občas přesadit. Není však správné je přesazovat často, protože se vždy znovu poruší dlouhé vytrvalé kořeny na spodu cibule, což rostlině, neprospívá. Lilie máme přesadit až tehdy, když pozorujeme, že přestávají přirůstat, snižuje se počet květů a rostliny jsou nižší než v předešlých letech. Podle stanoviště a péče jim věnované to bývá za tři až pět let, někdy, zvláště u přírodních lilií, jako je náš zlatohlávek, však i daleko později. Záleží i na velikosti nádoby, ve které je pěstujeme, a způsobu jejich hnojení.
Při pěstování lilií ovšem musíme vědět, jaké druhy a odrůdy vlastně máme. Lilie bílá má čistě bílé, silně vonící květy a na podzim vyráží z cibule přízemní růžici listů, která zůstává zelená přes celou zimu. Tato lilie potřebuje sázet v srpnu na plné slunce do těžší, vápenité půdy. Důležitá je ovšem hloubka výsadby — nad cibulí musí být jen 2—3 cm země Hluboko vysazená špatně kvete (nejčastější chyba) a ve stínu cibule snadno vyhnívá a rostlina má listy napadené houbovými chorobami. Stejně se vysazuje i L. x testaceum, která však musí mít pod cibulí dobrou drenáž.
Lilie královská má trubkovité květy zvenčí hnědočerveně zbarvené (kultivar Album), smetanové uvnitř a hrdlo je vždycky žluté — na rozdíl od čistě bílé L. candidum. Vysazuje se koncem září do propustné země s přídavkem písku a rašeliny nebo, lépe, listovky. Sází se tak hluboko, aby nad cibulí byla stejná vrstva země. jak je cibule vysoká, obvykle 6—8 cm Stejně vysazujeme i další lilie, např. trubkovité ze skupiny hybridů Aurelian nebo rostliny řazené do asijských hybridů. Nejlepším stanovištěm je místo kam v poledne dopadá stín vržený vysokými stromy nebo budovami — do stínu pod stromy však lilie nikdy nesázíme. Pokud jsme nuceni zmíněné lilie sázet na plné slunce, snažíme se aspoň zastínit zem kolem lodyhy nízkými trvalkami jako jsou plazivé floxy, mateřídouška, pelyňky a u vysokých lilií i třeba levandule.
Další skupinou jsou lilie zastoupené u nás hlavně L. pardalinum. V přírodě rostou ve vlhkých půdách kolem potoků a proto i v kultuře jim vyhovuje propustná zem s přídavkem rašeliny, kterou během vegetace bohatě zaléváme. Propustnost půdy je velmi důležitá, protože i tyto lilie jsou náročné na kyslík v okolí cibule; na rozdíl od většiny ostatních druhů jim však stačí prokysličená voda.
Největší péči při výsadbě pak musíme věnovat liliím japonským a celé skupině orientálních hybridů. Nejčastěji se u nás můžeme setkat s L. speciosum, málo s L. auratum a někdy s kříženci, např. Imperiál Crimson. Všechny tyto lilie nesnášejí v půdě vápník, jsou však většinou odolnější, než se předpokládá — většinu je možné i u nás pěstovat ve volné půdě, potřebují však vybrané stanoviště a pečlivě připravené místo. V teplých, suchých polohách vyžadují přistínění před palčivým sluncem a během léta pravidelnou zálivku, v zimě ochranu proti vlhku a mrazu. Ve vyšších polohách, kde jsou v zimě kryty sněhem, jim naopak v létě musíme dopřát více slunce než v nížinách. Základem úspěšného pěstování jsou ovšem i zdravé cibule.
Japonské lilie a jejich křížence (orientální hybridy) vysazujeme tak, že do velké nádoby nasypeme na dno asi 10 cm nevápenného štěrku, ten pokryjeme vrstvou rašeliníku a zbytek, aspoň 50 cm, dosypeme směsí listovky, rašeliny ostrého písku, trochy čerstvé drnovky a drobného štěrku, nejlépe pískovcového. Půdní reakce musí být lehce kyselá Cibule sázíme 6—8 cm hluboko — podle jejich velikosti — a na zimu místo nakrýváme vrstvou suchého listí . Je-li sníh. nahrneme na záhon co největší vrstvu (přes kryt proti vlhku). Tyto lilie hnoiíme jen opatrně malým množstvím průmyslových hnojiv, která neobsahují vápník (např. síran amonný )
Rostliny ve volné půdě sice většinou nedosáhnou obřích rozměrů jako výpěstky ze skleníku, vydrží však více let. Ochrana proti houbovým chorobám a živočišným škůdcům ie naprosto nutná. Před sázením lilií cibule dobře očistíme. Výhodné je mořit je např. 0,3 % roztokem Fundazolu půl hodiny. Po oschnutí, obvykle teprve druhý den, je vysazujeme.
Většina velkokvětých lilií potřebuje vyvázat. Na to musíme myslit už při sázení a vedle cibule zasadit i kolík, který během vegetace vyměníme za vhodně dlouhou hůlku. Jinak totiž často natlučeme oporu právě do cibule a zničíme často drahou a vzácnou lilii.
Při nákupu cibulí se vyplatí dobře rozvažovat, kolik péče rostlinám budeme moci věnovat a jaké máme půdní a podnební podmínky na zahradě. Snaha pěstovat kdekoliv jakoukoliv lilii končí zklamáním. Naopak, čím jsou přirozené podmínky v zahradě pro určitou lilii vhodnější, tím více radosti nám přinese.
