Hvozdíky jsou rostliny trsnatého a kobercovitého vzrůstu, nízké, přitisklé i středně vysoké. V přírodě se vyskytují od nížinných skal až po alpinské horské pásmo. V kultuře, s výjimkou několika druhů, rostou dobře. Jejich květenství je vonné a dekorativní. Vysazujeme je na slunné stanoviště do obrub, skalek, nejlépe do štěrbin mezi kameny. Výhodná je i jejich výsadba do nádob nebo koryt, a díky své nenáročnosti jsou tedy vhodné nejen pro zakládání skalek, ale i pro výsadby do nádob na terasy nebo balkony.
- Dianthus caesius gratianopolitanus je velmi dobře rostoucí druh, který se vyskytuje v přírodě v mnoha formách. Mnoho jeho kříženců vzniklých v našich zahradách je pěkných. Volně roste u Berouna na vápencových skalách.
- Dianthus lumnitzerii, 10—20 cm vysoký, tvoří přisedlé trsy s bílými květy. U nás se vyskytuje ma Moravě.
- Dianthus pančičii, 30 cm vysoký, je velmi dekorativní druh s růžovými květy vhodný do větších skalek.
- Dianthus preinii je jeden z nejmenších s květy přisedlými, růžovými, je chloubou ne mnoha alpinkářú. U nás špatně tvoří semena. Množíme jej řízkováním na jaře. po odkvětu špatně koření.
- Dianthus mikrolepis a jeho varieta musalea a Dianthus alpinus, spinosus jsou jedny z nejhezčích a nejvíce vyhledávaných alpinkáři. Sázíme je do půdy dodrtě, nejlépe vápencové, s obsahem jílovité drnovkya listovky. Tyto druhy je nutné neustále množit, protože jejich život v nížině je pomíjivý.
- Dianthus glacialis roste ve Vysokých Tatrách v subalpinském a alpinském pásmu na žule. V kultuře se chová jako dvouletka. Půda 1/3 drtě nevápenné, 1/3 listovky, 1/3 vysokohorské morovky. Vysazujeme jej na stanoviště otočené k východu, chráněné před poledním Sluncem.
Hvozdíky lze množit generativně i vegetativně. Semeno sbíráme jenom ze zdravých rostlin. Vyséváme na podzim, necháme přemrznout. Na jaře můžeme výsev přirychlit přenesením do teplého skleníku nebo pařeniště. Protože se hvozdíky snadno sprašují, dostáváme obvykle nestejnorodý materiál, proto je mitné chránit mateční rostliny před sprášením Řízkováním množíme většinu druhů po odkvětu. Řízky řežeme pod kolínkem, a máčíme ve vodě. Stimulováním usnadníme zakořenění. Řízky však koření i bez stimulace. Řízky sázíme do bedýnek a umístíme v teplé množárně, kde lépe koření. Množárnu lze nahradit bedýnkou přikrytou fólií PVC, která je k tomu účelu vhodnější než sklo. Přikrýváme řízky ve skleníku fólií PVC. pod kterou se udržuje stejnomětná vlhkost a teplo, a tím odpadá časté rosení řízků. Zakořenělé rostliny pak postupně otužujeme a přesazujeme do hrnků nebo přímo na stanoviště.
Choroby a škůdci hvozdíků
- Heterosporium echinulatum, čerň hvozdíková se projevuje bělavými a fialovými skvrnami černé orámovanými. Vyskytuje se ve vlhčích podmínkách.
- Uromyces caryophylhnus. rez hvozdíková. projevuje se žlutými skvrnami, na nichž jsou prášivé polštářky. Na tuto chorobu trpí a často hyne Dianthus alpinus. V obou případech používáme postřik 1% roztok Novozir N 50 nebo 1% roztok Sulka. Napadené části rostlin odstraňujeme a pálíme, více napadené rostliny odstraňujeme celé. Nemocné rostliny nemnožíme, protože tyto choroby se přenášejí i semenem.
- Hylémya cardui, květilka karafiátová, vyžírá lodyhy, rostlina vadne a hyne. Beznohá larva je velká 3—5 mm. Používáme postřik fosfotionem. Někdy si rádi pochutnávají na nejvzácnějších rostlinách slimáci.
