Bohatý rod petrklíčů nám nabízí mnoho rostlin, z nichž mnohé právem patří k nej poutavějším a nejvděčnějším jarním květinám v našich zahrádkách i v truhlících . Jejich druhové bohatství je tak veliké, že je pro snadnější přehled zařazujeme asi do dvaceti skupin, kde jsou vedle sebe druhy s velmi podobnými vlastnostmi i když ne vždy se stejnými nároky na kulturu.
Do jedné z těchto skupin patři také známé primule, jejichž nové zahradní formy, vynikající pestrou barevnou paletou barev přicházejí znovu do módy. Již trochu méně známé je, že do skupiny aurikulí patří také některé velmi vyhledávané primulky, pěstované výhradně ve skalkách, kde vytvářejí bohaté podušky, složené z drobných, tuhých a většinou zoubkovaných lístků, jako naše velmi oblíbená krkonošská a tatranská prvosenka nejmenší (Primula minima), nebo karpatská prvosenka lysá (Primula auricula) rostoucí v hojné míře na vápencových útvarech slovenského Pováží a zasahující až po Bělské Tatry. Hojně je rozšířena také v Alpách, kde roste ovšem forma s listy poněkud většími, hladkými a po okrajích trochu zoubkovanými, více méně pomoučněnými a s květy žlutými, širokými, nejvýše 1,8 cm vysokými a trochu vonnými, kde vystupuje až do výše 2100 m. Není bez zajímavosti, že u tohoto druhu není znám žádný jiný barevný odstín. Na Slovensku spadá doba květenství této prvosenkv lysé do doby hýřivého květenství konikleců slovenských (Pulsatilla slavica) a také vpravdě kouzelných, blankytně modrých bezlodyžných hořců Clusiových (Gentiana acaulis var. Clusii), s nimiž roste na mnohých místech ve stejných půdních podmínkách. Je opravdu škoda, že zatím jsou tyto pravé alpské a vůbec horské primule, přesto že se jim většinou u nás docela dobře daří, stále ještě u nás jenom vzácnými hosty.
Primule – trvalka nebo balkonovka ?
Mnohem známější a častěji pěstované jsou zahradní míšenky aurikulí, vynikající mnohem většími, sametovými, buď jednobarevnými, dvoubarevnými i vícebarevnými květy s očkem, jak ve světlejších, tak i tmavších odstínech. Tyto primule jsou zcela otužilé, ve svém vzrůstu ukázněné a jejich větší, kožovité listy vytvářejí růžice. Jejich předností je, že vytrvají mnoho let na jednom místě a pro tuto vlastnost se znamenitě uplatňují na obrubách, rabátkách, balkonových truhlících nebo ve skalkách.
Dnešní barevná krása, doplněná cennými výpěstky posledních let, je vlastně pozůstatkem staré a velké slávy těchto květin, jíž prožívaly více jak před dvěma stoletími, kdy novinky dosahovaly přímo bájných cen.
Kolem roku 1575 je přivezli Holanďané do Anglie, kde velmi záhy zdomácněly a roku 1659 bylo popsáno Johnem Parkinsonem na 20 rozličných odrůd. V polovině 18. století se začalo s pěstováním aurikulí ve velkém a vrchol obliby dosáhly v polovině 19. století, kdy dokonce vznikaly spolky pěstitelů aurikulí, které pořádaly od roku 1873 každoročně výstavu těchto oblíbených květin.
O původu zahradních aurikulí koluje domněnka, že původně vznikly přírodním zkřížením alpské prvosenky lysé a prvosenky lepkavé (Primula viscosa) a že tento tvar petrklíče nalezl roku 1582 v Tyrolsku známý botanik Clusius a nazval jej jménem Primula pubescens.
Tato primulka, obdařená neobyčejnou proměnlivostí, dala pravděpodobně základ bohatému sortimentu zahradních aurikuli, které byly původně nazývány ..medvědími oušky“ (auricula ursi) a od toho povstalo jméno primule Zahradní primule (Primula pubescens) kvetou v dubnu až červnu celou škálou barevných odstínů, a jsou tedy vhodné i jako výsadba pro jarní truhlíky. Díky neobyčejné bastardní přirozenosti vznikly za dobu jejich kultury nespočetné odrůdy, a proto nebyly považovány ani za zvláštní sbírky, čítající na 1000 rozličných odrůd.
V dnešní době dělíme primule (Primula pubescens) na 4 hlavní skupiny, a to na:
1. běžné zahradní primule, jejichž květy mají pouze jednu barvu obvykle s matně bílým očkem. Tyto patří k nejčetněji pěstovaným v zahradách
2. Primule se dvěma výraznými barvami nebo s jednou hlavní barvou, která je tmavší nežli očko, avšak světlejší nežli okraj květu a jejichž očko bývá zpravidla žluté, nebo olivové. Rostliny jsou většinou lysé, bez pomoučnění.
3. Primule, tzv. anglické, s kvét.v s bílým očkem, které se k okraji rozšiřuje, takže se zdají proužkované. Často bývají orámovány ještě třetí barvou.
4. Primule plnokvěté, které však lze spatřit v kultuře jen zřídkakdy.
Prvosenky lysé (pravé přírodní primule) rostou na přirozených stanovištích v Alpách, Černém lese, Apeninách a západních Karpatech na vápenitých půdách i v kamenitých sutích, a proto také v našich zahrádkách vyžadují vápenitou drť (starou omítku apod.), promísenou drnovkou a pískem V bohaté, zahradní zemi se jim vůbec nedaří. Vyhovuje jim umístění ve vvchodní. až jihovýchodní poloze, ve spárách, suchých zídkách, na rovině, na upati skalky, nebo na mírném svahu, ne však na plném úpalu. Je sice pravda, že jejich květy nejsou tak honosné, jako zahradní kulturou propěstovaných sester, avšak nevtíravá, něžná krása spočívá pravě v jejich prostotě.
Do sekce aurikuli patří ještě mnoho půvabných primulek pěstovaných výhradně ve skalkách, jejichž kultura vyžaduje již dosti znalostí jejich života ve volné přírodě.
- Primula marginata. Byla objevena r. 1792, vyniká pravidelně zoubkovaným olistěním, kvete v březnu – dubnu jasně modrými až růžově fialovými květy. Miluje vápno v půdě.
- Primula camiolica (syn. P. integrifolia). Je rovněž vápnomilná, má ráda vlhčí, zastíněné stanoviště. Byla objevena r. 1778 a kvete karmínově růžově a má pomoučněný jícen.
- Primula venusta. Taío prvosenka je kouzelným přírodním křížencem Primula auricula x Primula carniolica. Vyniká bohatým květenstvím velkých, plochých něžných květů v celé barevné škále.
- Primula viscosa (syn. P. hirsuta) má ještě mnoho synonymů, jako P. villosa, ciliata, decora, pallída a další. Byla objevena r. 1785, pochází ze středních Alp, kde roste na skalách v půdách na vápno chudých a na skalnatých a travnatých svazích. Květy jsou velké, v průměru až 3 centimetry, lepkavé, tmavě karmínově růžové, nebo jasně fialově růžové. Kvete v březnu až dubnu.
.
