Jak vlastně množit trvalky, jak je rozdělovat, přesazovat a jak s nimi máme vůbec na záhoně a přesazování na blkon zacházet. Při množení trvalek je důležité všimnout si, jaké mají kořeny, jak tyto kořeny vyrůstají a podle toho si je můžeme rozdělit do několika skupin. Do první skupiny bychom mohli zařadit rostliny, které mají reservní látky nashromážděny ve zkrácené ose, kterou nazýváme cibule. Cibule můžeme rozdělit podle toho, jak jsou tyto zásobárny živin utvářeny: na plné, šupinaté, sukničité a složené. Podle toho tvoří různé druhy cibulových rostlin také mladé cibulky. Tak na př. hyacint tvoří mladé cibulky mezi suknicemi staré cibule, kdežto, tulipán má mladé cibulky na stranách staré cibule. Cibulové rostliny většinou kvetou na jaře, po odkvětu nahromadí živiny do svých zásobních orgánů, z nichž pak příští rok čerpají živiny pro výžjvu nových květů. Tyto na jaře kvetoucí cibulové rostliny koncem července a v srpnu, kdy uschly nadzemní části, vyjímáme z půdy a přesazujeme.
Tulipány, které nebyly několik let přesazeny, stahují se stále do větší hloubky pomocí tzv. zatahovacích kořenů. Při přesazování oddělujeme mladé cibulky a vysazujeme je zvlášť na připravené, ale nehnojené záhony. Mezi cibulové rostliny, které takovýmto způsobem množíme, patří sněženky (Galanthus nivalis, G. Elwesii), bledule (Leucojum), chianodosy, modřenec (Muscari), tulipány, narcisy, hyacinty, řebčíky (Fritillaria), crocusy. Cibule těchto na jaře kvetoucích cibulových rostlin ukládáme do vzdušné místnosti a znovu vysazujeme na záhony v září nebo v říjnu.
Cibulové rostliny v létě kvetoucí, jako lilie, galtonie (Hyacinthus candicans) přesazujeme a rozmnožujeme na podzim, kdy nadzemní části zatáhly. Některým z cibulových rostlin neprospívá však každoroční přesazování. Vyhradíme jim tedy v zahradě místo, kde mohou zůstat několik let (Lilium candidum — bílá lilie). Při přesazování cibulových rostlin je nutno si dobře všímat hloubky, která nejlépe vyhovuje jednotlivým druhům.
Do druhé skupiny řadíme vytrvalé rostliny, které mají reservní látky v hlízách, hlíznatých kořenech, jako na př. jiřiny a pivoňky Tyto rostliny rozmnožujeme rozdělováním hlíz nebo rozřezáváním hlízovitých kořenů, při čemž si musíme bedlivě všímat toho, aby na oddělených částech byly pypeny. Také u těchto rostlin řídíme dobu rozmnožování podle doby květu. Na jaře kvetoucí množíme na podzim, v létě kvetoucí z jara.
Některé vytrvalé rostliny tvoří oddenky (rhizomy) buď podzemní nebo nadzemní. Tyto rostliny množíme rozřezáváním rhizomů. I zde platí pravidlo: na jaře kvetoucí — množit a přesazovat v létě, nejpozději na podzim. Jednou z typických rostlin, která patří do této skupiny, je kosatec. Kosatce, aby již příští rok kvetly, musíme rozmnožovat a přesazovat nejpozději v srpnu. Podzemní rhizomy mají na př. konvalinky a kokoříky. Při přesazování kon¬valinek si všímáme velmi bedlivě tvaru: úzké špičaté puky vytvoří nám pouze listy a květné stvoly dají jen puky, které jsou silné a nahoře zaoblené.
Do poslední skupiny řadíme rostliny, které mají kořeny ve svazcích. Tyto rostliny opět rozmnožujeme* podle jejich typického charakteru růstu. Některé tvoří nadzemní šlahouny, na kterých zakládají nové rostliny. Jiné snadno vytvářejí na svých poléhavých lodyhách kořeny, jako na př. některé phloxy, aubrietie, saxifragy, a množíme je prostým řízkováním. U některých rostlin, které mají sice schopnost na lodyhách vytvářet kořeny,ale mají lodyhy vzpřímené, si pomáháme hří- žením. Tyto výhony, které chceme hřížit, můžeme mírně naříznout, ohneme je, zasypeme zemí a přichytíme háčkem. Hřížit můžeme od května do srpna a od poloviny srpna nebo v září odřezáváme hřížené výhony; listy a lodyhy zkracujeme. Zakořenělé řízky vysadíme pak na záhon do polostínu a stříkáme, aby se udržel vlhký vzduch. Ten, kdo má pařeniště, může vysadit řízky do pařeniště pod okna, zastiňovaná buď stínovkou nebo zabílená vápnem. V pařeništi nám řízky lépe porostou, musíme však pamatovat na větrání a rosení. Na podzim nebo z jara vysazujeme namnožené rostliny na stanoviště. Trvalky, které není možno rozmnožovat hřížením nebo řízkováním, množíme rozdělováním trsů. Takto množíme Solidago, Hellenium, Monardu, Phlox paniculata a mnoho jiných. Poslední způsob vegetativního rozmnožování peren je řízkování zelenými řízky.
