Právě pro ty, kdo nechtějí každoročně řešit cio dát do truhlíků, a výraz balkonové letničky jim nahání spíše mráz po zádech, existuje dobrý alternativa – stálezelené dřeviny vhodné pro pěstování v truhlících. Jejich výhodu je relativní nenáročnost při pěstování, vhdoné jsou pro podzimní truhlíky, dobrá pokryvnost – v zavěšených nádobách pak “převislost” a prakticky minimální nutnost přesazování – tedy pokud vyberme vhodný druh. Co třeba Lýkovec ?
Rod Daphne — lýkovec
Tento rod má na 50 druhů, více zahradních odrůd a kříženců. Převládají druhy s trvalými listy. Zakrslé skalkové druhy dosahují výšky od 10 do 30 cm. Oblíbeným je Daphne arbuscula — lýkovec keříčkovitý, také nazývaný svatodušní.
Jedná se o dřevnatý rozkladitý keřík s vidličnatě rozvětvenými větévkami. Listy jsou neopadavé, podlouhle čárkovité, na konci zaokrouhlené a při okrajích podvinuté, 10—15 cm dlouhé, sytě zelené a na líci s nápadně hlubokou rýhou. Květy o 3 až 8květých hlávkách trubkovité na kratičké stopečce, vesměs 4-cípé, sytě růžové a velmi vonné. Kvete na přelomu května a června. Větévky starších sazenic se rozkladitě prodlužují a vytvoří po létech nízké, úhledné keříky vys. 10—30 cm, připomínající miniaturní horskou kleč — kosodřevinu. Jedná se původem o endemit slovenské květeny, rostoucí na našem území jedině na Muraňské vysočině u Tisovce na jihovýchod od Košic, na okraji vápencových skal ve výši od 900 do 1300 m.
Další druhy a odrůdy Lýkovce
- Daphne cneorum — lýkovec vonný
Hojně rozšířen ve střední a jižní Evropě. U nás v Čechách, na Moravě i na Slovensku v M. Karpatech a obojích Tatrách, na keřovitých a stepníeh stráních místy na vápenci. Květenství je sytě červené, velmi vonné. Plody jsou peckovice barvy červenohnědé. Výška 15—20 centimetrů, kvete duben – červen
- Daphne petraea — lýkovec skalní
Domovem v tyrolských Alpách na vápenci. Květy Jsou růžové, vonné, výška 15 cm.
- Daphne striata — lýkovec žíhaný
Zakrslý keřík domovem v jižních Alpách naa vápencích, kvete růžově. Květy jsou zevnitř lehce žíhané.
- Daphne blagayana — lýkovec azálkový. Vyskytuje se v horském a podhorském pásmu Bulharska a přes Alpy sahá až do hor Sedmihradských. Hojně se vyskytuje v Julských Alpách v okolí jugoslávského Bledu. Představuje silnější keřík s poléhavými větévkami, vysoký 30—50 cm. Květy jsou vonné, ve velkých strboulech a vždy na konci větévek. Kvete květen – červen. V kultuře se někdy roubuje na podnož našeho lýkovce (D. mezereum) ve snaze vypěstovat stromkovitý tvar, ale srůst podnože s roubem je zřídkakdy zdařilý a rostlina pak živoří. Tento druh žádá polositín a dobře se uplatní ve společenstvu čemeřic a vyšších sazenic horských hořců.
Pěstování lýkovce
Zemina: Stejný díl listovky a rašeliny Vápnomilným přidáváme vápencovou drť, neutrálním (bez vápence) přidáme rašelinový substrát
Způsob množení: vesměs řízky během léta po odkvětu, ale také dělením starších trsů. Velmi snadno i oddělky, které získáme prosypáváním keříčků vlhkou rašelinou. Když spodní část větévek, pohroužená do rašeliny, zakoření, můžeme ji oddělit od mateční rostliny.
Kdy zalévat: hlavně mladé rostliny po zasazení, jinak vody co nejméně. TO je další výhoda pro pěstování v truhlících na balkonech, nebo v jiných nádobách.
Ochrana proti povětrnostním vlivům : Na otevřeném stanovišti je chvojí žádoucí jedině při zazimování právě zasazených sazenic a v prvních létech než zesílí.
Užití: trvalá zeleň, bohaté a vonné květenství se uplatní nejen na skalce, ale také jako lemovka kolem skalnatého záhonku nebo v koruně suché zídky. Keříky lýkovce vonného i některé další druhy můžeme směle sázet po jednom do mělkých, prostornějších misek, přikrášlených pák několika kameny, takže získáme po čase miniaturní skalku, kterou můžeme nechat v truhlíku např. na římse okna nebo jinde venku po celý rok, kde také rostliny vykvetou. Podobné miniaturní skalní zahrádky přijdou jistě vhod i milovníkům horských květin bez pozemků.
