Ať velkokvěté nebo drobnokvěté chrysanthémy sázíme do truhlíků buď ke konci srpna—začátkem září, než vytvoří poupata, nebo po té, když jsou poupata plně vyvinuta. Pokud jsou zákrovy (kalichy) pevně uzavřeny, není obavy ze zmrznutí kvítků v úborech. Uzavřené úbory v zákrovech vydrží obvykle mrazíky 3—4° C bez poškození. Jakmile zákrovy puknou a obnaží se špičky květních lístků, zmrznou již při 1° C. Jen některé sorty vydrží i po té 4—5 C. Jsou to především tzv. »koreanky« a pak vytrvalé drobnokvěté chrysantémy .Oboje jsou však krásnou dekorací pro podzimní okna a truhlíky na balkonech.
Je velmi důležité důkladné zalití před sázením. Sázíme-li ráno, zalijeme je večer, pro odpolední sázení je zalijeme ráno. Olistěné rostliny s přetrhanými kořeny nemohou po několik dní — než si vytvoří nové kořínky — přijímat vláhu z půdy. Nemají-li dostatečnou zásobu vody v těle, usychá jim většina, někdy všechny listy. Také úbory zakrní.
Rostliny vyjímáme obvykle z půdy rýčem, a to pozorně, aby na kořenech zůstal zemní balík. K sázení do hrnků volíme živnou, drobtovitou, písčitou zeminu. Je-li půda těžká, příliš. hlinitá, zlepšíme ji pařeništní nebo kompostovou zeminou, avšak vyzrálou, beze zbytků nezetlelých ústrojných částeček.
Truhlíky nebo jiné nádoby volíme úměrně veliké rostlinám. Pro menší rostliny volíme hrnky 11—13 cm široké, pro silné keře (chrysantéma — Ch. indicum je polokeřem) 15—18 cm v průměru. Můžeme též sázet 2—3 rostliny do hrnků 18—25 cm širokých, až 5 keřů do bedniček nebo mělčích truhlíků. Drobnokvěté chrysanthémy sesázené dohromady činí dojem jedné rostliny.
Při sázení odejímáme po obvodě kořenového balíku pozorně tolik zeminy, aby se keře vešly pohodlně do hrnků. Jeví-li se toho potřeba, můžeme část kořenů odříznout. Na odkapový otvor dáme kousek střepu vypouklinou nahoru, nebo rozprostřeme po dně asi 2—3 cm silnou vrstvu tvrdé škváry nebo písku. Pak nasypeme do hrnku tolik připravené zeminy, aby se kořenový balík vešel do nádoby. Při vpravování balíku otáčíme hrnkem, aby se kořeny pěkně rozprostřely po obvodě hrnků. Po té přidáváme zeminu a mírně ji pěchujeme, do větších hrnků pomocí sázecí lopatky (udělané na způsob měchačky na povidla). Nasázené rostliny důkladně zalijeme a umístíme je na zasklené verandě, v chladném pokoji u světlého okna. Větráme, třeba i v noci, avšak nesmí vznikat průvan. Za příznivého počasí je ponecháme venku. Za slunečná a tepla se rosí tak, aby do večera vždy oschly. Nevadnou-li, není rosení zapotřebí.
Vyšší teplotou bychom vývoj vykvétání poškodili. Výhonky měknou, jsou náchylné k padlí a také mšice se vyskytnou na změklých listech i květech. Vyskytnou-li se mšice, dají se potřít postřikem zředěného Floronu, který nezanechává po sobě skvrny. Poksin, tabákový výtažek a jiné přípravky zanechávají skvrny a nedoporučují se proto ke stříkání do úborů. Teprve když rostliny zakořenily a chceme urychlit vykvétání, můžeme je postavit do teploty 10—12 C.
Vykvetlé chrysantémy jsou pěknými dekoračními rostlinami, úbory se hodí též k řezu, když jsou kvítky v nich plně vykvetlé (předčasně uříznuté záhy vadnou). V chladných místnostech se drží úbory delší dobu. Je nesprávné považovat chrysantémy za »hřbitovní kvítí«. Na rovy dáváme též růže, mečíky, karafiáty, jiřinky a přece je nepovažujeme za »hřbitovní kvítí«. Ve své domovině, v Číně a Japonsku jsou chrysantémy milovány jako u nás růže a karafiáty.
