Také doba končícího léta a začínajícího podzimu má své charakteristické zástupce mezi cibulnatými květinami, z nichž zvláště vynikají ocúny. Nebyly vždy považovány za významnější zahradní květiny, jistě proto, že jsme zvyklí často je na podzim vídat na vlhčích loukách ve svém okolí. A snad také proto, že náš domácí ocún jesenní — Colchicum autumnale se po přenesení do zahrad tak snadno nepřizpůsobuje: někdy se málo množí i méně kvete. Teprve rozšířením druhů, které pocházejí z teplejších oblastí a rostou i v poměrně suchém prostředí, staly se ocúny žádanými a jejich obliba stoupá. Pro svou výraznou, růžovofialovou barvu, pěkně tvarované květy a bohaté kvetení si to také zaslouží.
Pěstování ocúnů
Ocúny mají v zemi cibulovitou hlízu podobnou cibuli tulipánu, která je rovněž krytá slupkou, někdy velmi pevnou až kožovitou. Z ní na podzim vyrůstají pouze květy s dlouhými květními trubkami. Květy jsou poměrně velké, zvláště u některých introdukovaných druhů a zahradních kultivarů. Mají 6 okvětních lístků, které na bázi srůstají v trubku, 6 tyčinek a 1 pestík se třemi volnými čnělkami. Plod je trojpouzdrá tobolka, která vyrůstá nad zem až po vývinu listu v pozdním jaru. Listy raší na jaře, jsou protáhle eliptické až kopinaté nebo řemenovité, u některých druhů poměrně velké.
Celkový vývoj ocúnů je podobný jako u ostatních cibulovin, které vykvétají na jaře. Podzimní kvetení je vlastně předčasné, jako kdyby se květy nemohly jara dočkat; objevují se rychle, bez listů (proto lidový název „naháček“). Po odkvětu, kdy začíná zima, se vývoj zastaví a listy vyraší až na jaře. Na jaře také narůstá nová hlíza, zrají plody a v červnu až červenci rostlina zasychá, kořeny odumřou a hlízy se mohou sklízet podobně jako u tulipánů.
Hned v červenci až srpnu se znovu vysazují a často bezprostředně po výsadbě vykvétají, aniž by znovu zakořenily. Vykvétají dokonce i na suchu, bez vysazení, jakmile přijde jejich čas. Květy se vyvíjejí ze zásobních látek hlízy. I v této době se mohou ještě vysazovat (často se také dříve v obchodech nedostanou), nikoliv však přesazovat, jestliže jsou v půdě zakořeněné, protože by se poškodily kořeny.. Ocúny se vysazují poměrně hluboko, podle velikosti hlíz. Velké hlízy kolem 20 cm’ obvodu se vysazují až 20 cm hluboko, menší hlízy asi 15 cm.
Ocúny můžeme ponechat trvale na stanovišti, naopak po přesazení obvykle méně kvetou. Nejlepší bývají druhý až třetí rok po výsadbě. Jsou náročné na živiny a vysazují se proto do půdy živinami dobře zásobené, nejlépe do plněné vydatným kompostem. Aby opravdu bohatě kvetly, měly by se každoročně přihnojovat. Jinak nemají zvláštní požadavky. Rostou v každé normální zahradní pudě, hluboké a propustné a s výjimkou C. autumnale ani ne příliš vlhké. Lépe se jim daří na slunném stanovišti, i když mírné přistínění snesou. Velmi dobře snáší pěstování ve velkých nádobách, což umožňuje jejich použití při výsadbích na terasách.
Vysazují se nejčastěji ve skupinách, při okraji trávníků, na záhonech. Většina druhů a zvláště vzrůstných kultivarů se příliš nehodí do skalek, rozhodně ne do menších, protože na jaře rašící listy jsou poměrně mohutné, zabírají příliš mnoho místa a ke konci vegetace jsou zasychající listy dosti nevzhledné. Ve skalkách je možné nahradit je na podzim kvetoucími krokusy, které jsou sice poněkud drobnější, ale mají rovněž pěkné, výrazně ztmavené květy a listy na jaře drobné a nenápadné. Ocúny mají ovšem proti krokusům jednu velkou výhodu: vyhýbají se jim myši. Ocúny jsou jedovaté nejen pro myši, ale i pro ostatní živočichy. Obsahují alkaloidy, z nichž nejvýznamnějšího kolchicinu se využívá při šlechtění rostlin na polyploidii. Nejjedovatější částí jsou semene, ale jed obsahují i všechny ostatní části rostliny. Na loukách byly proto soustavně ničeny. Dobytek na pastvě se jim sice vyhýbá, ale jedovatost si zachovávají i suché rostliny v seně. V zahradách, jestliže o této vlastnosti víme a dbáme přiměřené opatrnosti, nemusíme se jejich jedovatosti obávat.
Z pěstovaných druhů je nejznámější domácí ocún jesenní — Colchicum autumnale, který má květy fialově růžové v různých odstínech, květ je 5—6 cm dlouhý (bez trubky), okvět¬ní lístky jsou poměrně úzké, tupě zašpičatělé. Listy jsou řemenovité, ko¬lem 30 cm dlouhé. Je nejranější, kvete už od konce srpna. Žádaná a pěkná je bílá odrůda C.a. ’Album’, která má květy poměrně malé, ale kvete bohatě a obvykle se jí v zahrádce daří dobře. C.a. ‘Atropurpureum má barvu sytě purpurovou a je vzácná i méně životná. Existují také odrůdy plnokvěté, růžové i bílé. C. agrippinum náleží mezi žádané, ale u nás málokdy dostupné druhy. Má zajímavé, růžovopurpurově kostkované květy s úzkými okvětními lístky. Velmi podobné je ještě výraznější C. variegatum, které je však pozdnější a v zahradách se nedaří.
C. byzantinum je často pěstovaný druh, který dobře roste, dobře se množí a velmi bohatě kvete. Květy jsou kulatější, barva ametystově fia¬lová, listy protáhle vejčité, podélně vrásčité, dlouhé někdy až 45 cm. Také celé rostliny jsou vysoké přes 45 cm a rovněž hlízy jsou mimořádně velké, v obvodu až 24 cm. C.cilicicum je podobné, ale kvete později, zatímco jeho listy raší dříve. Kvete rovněž dosti bohatě a medově voní; barva květů je poněkud tmavší.
Rozšířené je také C. bornmuelleri s růžovofialovými květy, které se liší od příbuzného C. speciosum větší ve¬likostí a barvou poupat, jež jsou při rašení bílá.
K zahradnicky nejdůležitějším náleží C. speciosum. Má největší květy barvy ametystově fialové, s velkým bílým jícnem. Květy jsou kulovitější, okvětní lístky širší, ale zašpičatělé. Listy řemenovité, hladké, lesklé. Má velmi krásnou bílou odrůdu C.s. ’Album’, která je však poměrně vzácná a v zahraničních cenících velmi drahá.
Na našem trhu se nejčastěji objevují hybridní odrůdy ocúnů, které mají z pěstitelského hlediska velmi dobré vlastnosti i pěkný vzhled.
C.hybridum ’Lilac Wonder’ má velké ametystově fialové květy s úzkými okvětními lístky a bílým proužkem uprostřed každého lístku. Kvete v září a říjnu.
C.h. ’The Gianť je barvou květu velmi podobné předešlému, květy ale mají velký bílý jícen. Má ze všech odrůd největší květy.
C.h. ’Violet Queen’ má růžovofialové květy s kostkovitou purpurovou kres¬bou a několika bílými čárkami v jícnu. Je pozdnější.
C.h. ’Water Lily’ je největší plno- květý ocún růžové barvy. Má velký počet okvětních lístků, které jsou úzké a jemné
zdroj www.cibuloviny.com
