Dobre založené vřesoviště je místem, které zdobí zahradu po celý rok. Na jaře v něm rostou rhododendrony, některé vřesovce, andromedy, rojovníky a další rostliny milující rašelinnou půdu a již od července tam po stupně až do zimy vykvétají různé
druhy a odrůdy vřesovců a vřesu. Vřesoviště ovšem může poskytovat hezký pohled i jen rozmanitou šká lou zelených barev, danou vhodným sestavením různých rostlin s odliš ným zabarvením olistění. Právě u vřesu byly vypěstovány odrůdy i s listím žlutavým nebo na druhé straně plstnaté šedozeleným, které v kombinaci se sytě zelenými dávají efektní kontrast. Právě tyto vlastnosti vedou celou řadu majitelů k tomu, že vřesy využívají i jako podzimní balkonové květiny – především na terasy a do truhlíků. Díky velké nabídce druhů v síéti zahradních center je pak možné s vřesy do truhlů vytvořit zajímavé barevné kombinace na podzimním balkonu.
Druhy vřesů do truhlíku
Koncem léta a na podzim vládnou vřesovišti vřes, vřesovce a dabecie. Z vřesů známe v přírodě jen jediný druh, který roste i u nás. Z něho se však vypěstovalo mnoho forem, které se navzájem liší barvou a plností květu, dobou květu, a jak je zmíněno výše, i barvou listu. Z jednoduše kvetoucích jsou to :
- Calluna vulgaris alportiivzrůstná, purpurově kvetoucí sorta
- Calluna v. aurea, vyšší fialová se žlutavým, v zimě červenavým olistěním
- Calluna. v. cuprea, rovněž fialová s olistěním ve stejném barevném tónu, jen trochu temnějším
- Calluna v. foxii nana, fialová, pomalu rostoucí kompaktní odrůda, vhodná i pro malá vřesoviště
- Calluna v. prostrata, světle fialová plazivá
- Sister Anna, také fialově kvetoucí, ale se šedozeleným chlupatým listem na větvičkách při tisklých k zemi. I tento poslední kultivar roste pomalu.
- Dále pak bělokvěté sorty označované Calluna v. alba (plus další jméno) většinou hodně vzrůstné. Z nich snad nejlákavější jsou skoro plazivá C. v. alba aureifolis se zelenožlutým listem a pozdní Kitt Hill, která nedorůstá výše než 25 cm a je sytě zelenolistá.
Pro kulturní zahradu jsou zajímavé i formy plnokvěté. Jednotlivé kvítky mají mnoho okvětních plátků, jsou kulovité, velikosti menšího hrášku a na rostlině vynikají daleko lépe než původní kvítky jednoduché. Do skalek se ovšem nehodí. Z těchto typů si uveďme řídce rostoucí bílou C. v. alba plena a známé růžové sorty Camla, nízkou a vyšší pozdnější H. E. Beale.
Vřesovce
Oproti jedinému druhu vřesu roste vřesovců v přírodě druhů mnoho.Většina z nich však pochází z oblastí, kde v zimě nemrzne, a u nás proto zimu ve volné půdě nepřežijí. Někteří jejich kříženci se zde pěstují jako hrnkové balkonové rostliny. Pro nás jsou ovšem přitažlivější ty, které mohou, i když raději pod lehkým krytem z chvojí, přezimovat na zahradě. Bezesporu nejznámějším vřesovcem je na jaře kvetoucí Erica carnea, která snáší i alkalickou reakci země. Prvním letním vřesovcem, který u nás vykvétá již v červenci, je E. cinerea. Pochází z přímořských oblastí západní Evropy a Británie, proto ji u nás musíme na zimu krýt. Existuje řada pěstovaných forem, žádná z nich však není vyšší než 30 cm. Jsou to např. bílá Erica c. alba, nízká a kompaktní růžově kvetoucí Mistrees Dill, Erica c. atrorubra, vyšší temně purpurová, a konečně ne vysoká Erica c. coccínea s jasně šarlatovými květy a drobnými zelenými lístky na karmínově zbarvených větvičkách.
Dalším druhem erik, který u nás pěstujeme, je Erica vagans. Jejím domovem je opět západní Evropa. Na rozdíl od předešlého druhu je statnější a hrubého vzhledu, kvete později, ale stejně jako Erica cinerea, žádá zde na zimu krýt. Z několika kulturních forem si uveďme bílou Erica v. alba, růžovou Pyrenees Pink a karmínovou Erica v. rubra.
Dabecie
Poslední skupinou, nejméně u nás známou, jsou dabecie, keříky dorůs¬tající až půl metru s asi 7 mm velkými ampulkovitými květy, uspořádanými v řídkém květenství. V přírodě roste ve Španělsku a na Azorských ostrovech. Podle toho vidíme, že zimní kryt je u nás nutný. Zde jsou v kultuře tri formy: bílá Daboecia cantabrica alba, růžová D. c. pallida a světle karmínová D. c. atro- purpurea.
Všechny uvedené rostliny vyžadují kyselou, rašelinnou, propustnou zem (tedy vláknitou rašelinu, ne uléhavou měl, která se u nás v posledních letech prodává) s přídavkem ostrého písku. Přes svůj suchobytný zjev potřebují dostatek měkké vody. Xerofytní stavba je totiž dána slabým příjmem vody, ne většinou jejím nedostatkem. Stanoviště má být na slunci, jinak málo kvetou. V zimě ovšem je nutné rostliny naopak proti slunečnímu svitu krýt chvojím, aby v předjaří neutrpěly velkým střídáním teplot ve dne a v noci.
